| Hráč | E-mail | Mocnost | Umístění | SC | Poznámka |
|---|
 | | Stop | | Rakousko-Uhersko | nepřežil | 0 | náhradník | | Crucian | | Anglie | přežil | 1 | | | petelen | | Francie | vyhrál | 18 | | | DC | | Německo | přežil | 1 | | | Pierre | | Itálie | nepřežil | 0 | | | elnino | | Rusko | přežil | 4 | | | Knihovník | | Turecko | přežil | 10 | |
ODEVZDANÉ PREFERENCE
| T | E | I | R | F | A | G | Aleon | | E | F | R | I | G | T | A | Crucian | | G | E | T | R | A | F | I | DC | | T | R | A | E | F | I | G | elnino | | T | A | G | E | F | I | R | Knihovník | | T | F | E | G | A | I | R | petelen | | I | R | A | E | F | T | G | Pierre | 2017 jaro Situace před vyhodnocením:
 Vyhodnocení:
Francie - Petelen
Padmé – francouzský pohled na průběh partie
1. Východisko
Do partie jsem šel s tím, že se pokusím hrát neagresivně. Nebudu napadat nikoho jako první, počkám až se nepřítel ukáže sám a pokud možno povedu diplomacii bez zrad a podvodů. Konkrétní postupy budou spíše na jistotu, než riskantně. Lepší držet vrabce v hrsti, než nahánět holuba po střeše. K tomu se Francie, která na mě vyšla, skvěle hodí, protože má pro začátek prakticky jistá dvě centra na Pyrenejském poloostrově.
2. Úvod – západní trojúhelník (1901-1905)
Na začátku partie byl francouzský pohled upřený dominantně na Anglii a Německo se snahou krýt si břicho proti Itálii. Před prvním tahem bylo dohodnuto neútočení se všemi třemi sousedy. S Německem navíc dohoda o tom, že podpoří francouzský vstup do Belgie výměnou za budování flotil v Mar i Bre. Což perfektně klaplo.
Pro rok 1902 jsem na žádost Anglie a Německa souhlasil s trojkoalicí, která spočívala ve klidu zbraní mezi námi. Předpokladem trojkoalice bylo, že Francie zaútočí na Itálii. To jsem neměl v plánu udělat. Chtěl jsem přesunout jednotky kam až to dohoda s Itálií umožňovala, aby Anglie a Německo byli v klidu a Itálii napadnout jen pokud Ital napadne mě. Nakonec k vyhlášení války došlo prakticky hned, protože Itálie vstoupila do demilitarizované zóny, protože se obývala flotily vybudované v Mar.
Na jaře 1903 přišla nejtěžší zkouška celé partie. Během války s Itálií se Německo a Anglie obrátili proti mě. Zachránil mě myslím tah Bur-Gas, který byl důsledkem rozhodnutí hrát partii na jistotu. To zabránilo Anglii v obsazení Brestu. Postavení Francie se mi povedlo zachránit blufováním vůči, tehdy úhlavnímu nepříteli, Anglii. Anglie provedla nevyhlášený útok na Německo, Francie ji v tom však nepodpořila a Německá podpora poskytnutá předpokládanému anglického postupu vyšla naprázdno. To vedlo k posílení francouzské obrany v Atlantiku a rozbití koalice mezi Německem a Anglií. Výsledkem bylo dohodnutí koalice Německo + Francie s cílem zničit Anglii. Cenou za to bylo zastavení postupu na Itálii a později ztráta dobytého Tuniska.
Od roku 1904 jsme s Německem společně útočili na Anglii, která neměla šanci tomuto tlaku odolat. Angličan se rozhodl bránit se jen jednomu z nás. Naštěstí pro mě se bránil proti Německu a Francii nechal vstoupit do Anglie. Na německou žádost se Francie zapojila do protirakouské koalice. Aktivně jsem se zapojil do dojednávání míru mezi Tureckem a Ruskem. To se později ukázalo jako velká chyba, protože jejich spolupráce byla základem koalice proti Francii. Itálie byla v tu chvíli na pokraji zničení, ani ne tak díky válce s Francií, spíš proto, že se neubránila Rakousku.
1905 – Francie zradila Německo a dohodla se s Anglií. Toto byla myslím jediná zrada spojence, které jsem se dopustil a jediný prohřešek proti tomu jak jsem chtěl partii hrát.
3. Spojenectví s Anglií - cesta za dominantním postavením (1905-1914)
V roce 1904 muselo Německo, kvůli ztrátě v boji s Anglií, vzdát útok na Rakousko a v roce 1905 přišlo o další území díky mému útoku podpořenému z Anglie. Výsledkem bylo postavení, kdy Anglii zbylo jen jedno domovské centrum, navíc v neubránitelném postavení. Přitom však držela Skandinávii. Anglie byla donucena postupovat podle toho jak bylo rozhodnuto ve Francii. Německo zachránila při životě jen pomoc z Ruska v roce 1906. Z toho vzniklo otevřené nepřátelství mezi Francií a Ruskem.
Na jihu mezi tím došlo ke zhroucení Rakouska, jehož velení ztratilo vůli bojovat. Současně Turecko zaútočilo na Francii bez vyhlášení války.
V roce 1907, v okamžiku zničení Rakouska, proti sobě stály koalice Francie + Anglie o 17 centrech a Rusko + Turecko + Německo o 15 centrech. Postavení bylo vyrovnané, protože Francouzský Terst nešlo bránit. Itala s jeho 2 centry a flotilami ve Středomoří jsem se pokoušel získat na naši stranu, ale bohužel se přidal na druhou. To ho později stálo život, protože Turecko Itálii v obraně nepomohlo.
Vypadalo to na remízu, ale v ruské obraně se při dlouhé zákopové válce podařilo najít skulinku a prorazit.
Ve středomoří byly síly vyrovnané. Přesto se mi, Turek psal o své největší chybě, podařilo proniknout až k břehům Turecka. Vypadalo to na rychlý konec partie s tím, že Francie vyhraje a Anglie bude druhou nejsilnější mocností. Bohužel se to nestalo.
4. Francie sama (1914 – 1923)
Anglie zradila a přešla na druhou stranu. V důsledku toho přišla o své poslední domovské centrum, ale francouzský postup byl všude zastaven. V tuto chvíli stály proti sobě síly Francie - 16 center a čtyřkoalice (Turecko + Anglie + Rusko + Německo) – 18 center. Navíc francouzské Řecko bylo nebránitelné. Mou výhodou byl sever, kde nejsilnější Anglie nemohla budovat a Rusko nemělo žádnou flotilu. Zvolil jsem proto strategii obrany ve Středomoří a v Německu a útoku flotilami ve Skandinávii. Opět nastal dlouhý zákopový boj s jen malými posuny fronty. Povedlo se mi zatlačit anglické flotily dále od ostrovů, neúspěchem naopak bylo vybudování ruské flotily. Čtyřkoalice byla silnější a postoupila v Německu, Středomoří bylo stabilizované.
V tomto období vytvořily asi nejvyhrocenější situace hlasování o remíze. První navrhla tuším Anglie v době, kdy to vypadalo nadějně s francouzským postupem ve Skandinávii. Francie byla proti. Snažil jsem se to tajit s cílem podkopat vzájemnou důvěru ve čtyřkoalici, což se však nepovedlo. Druhé hlasování jsem navrhl já v době, kdy Francie byla na ústupu, ztratila celé Německo a část Skandinávie a byla na 14 centrech, přičemž čtyřkoalice na 20. Po skončení partie se ukázalo, že tento návrh odmítlo Rusko. Až do konce partie jsem byl přesvědčený, že remízu tehdy odmítlo Turecko, které mělo v té době myslím nejlepší pozici ze všech a mohlo reálně pomýšlet na vítězství.
5. Konec čtyřkoalice a cesta za vítězstvím (1923 – 1929)
V době, kdy byla Francie sama prakticky neprobíhala žádná významnější komunikace mezi Francií a někým ze zbylých mocností. Po druhém hlasování o remíze se to změnilo a Turecko s Ruskem byly ochotnější komunikovat. S Ruskem se podařilo dohodnout, že společně zaútočíme na Anglii tak, aby Rusko získalo zpět svá domovská centra. Francie za to měla dostat od Ruska Edi. Byla to ze strany Francie i Ruska hra s ohněm. Rusku to umožnilo stát se silnou mocností, mnohem větší hrozbou pro Francii, než byla Anglie, protože mělo získat zpět všechna svá domovská centra. Myslím si, že Rus cítil šanci na zvrat partie ve svůj prospěch, protože Turecko bylo proti němu nebráněné a ve Středomoří mělo Turecko nad Francií převahu, takže se dalo předpokládat, že tam Francie přesune podstatnou část svých jednotek. Pro Francii byla naděje, že ruské posilování se nebude líbit v Turecku a oba se do sebe pustí. Vsadil jsem na to, že v Itálii ustoupím a ubráním západní středomoří jen se 4 jednotkami proti cca dvojnásobné přesile a ze zisku jsem posiloval sever proti nebezpečnému Rusku.
Jako vítězná se nakonec ukázala moje strategie. Ruský postup poskytl Francii možnost kompenzace ztrát na jihu a čas na přeskupení jednotek. Posilování Francie na severu bylo rychlejší, než ztráty ve Středomoří. V roce 1926 přešla Anglie se svou poslední jednotkou na mou stranu výměnou za přežití (jinak by byla v následujícím tahu zničena). V té době bylo vítězství už jen otázkou času a mohl jsem si dovolit Angličana ušetřit. Následně v roce 1927 Rusko zaútočilo na Turecko bez toho, že by byl dohodnut mír mezi Ruskem a Francií, čímž se zhroutila severní fronta čtyřkoalice a v roce 1928 se otočilo Turecko k obraně před Ruskem, čímž se zhroutila i jižní fronta. V roce 1929 obsadila Francie 18. centrum – Řím, válka skončila a v Paříži se slaví dodnes :-).
Hra začala kolem vánoc 2015 a skončila v dubnu 2017. Trvala tak neuvěřitelných 15 měsíců. Diplomacii jsem si zahrál po cca 10 letech a toto je moje první vítězství.
Děkuju všem soupeřům za skvělou hru. Bylo mi ctí se s Vámi potýkat, dali jste mi pěkně zabrat.
Zejména pak děkuju GM, že to s námi celou dobu spolehlivě vydržel.
Petelen, 1.5.2017
Turecko - Knihovník
Zdravím,
posílám report. Jsou v něm jistě gramatické chyby, nepřesnosti a samozřejmě ne všechny události, ale zkrátka už nemám sil dál psát, takže to berte prosím s ohledem. Kdyby měl někdo nějaké dotazy, výtky, nebo by chtěl něco doplnit, nechť tak učiní. :)
Stanovil jsem si na začátku partie cíl dostat turecké armády na Apeninský poloostrov, obsadit Balkán a ovládat nejlépe i Vídeň. Potud sahaly turecké mocenské zájmy a snad vždy jsem je deklaroval. S touto strategií jsem vstoupil do úvodního vyjednávání a uzavřel dohodu s Ruskem, která nebyl avyloženě spojenectvím, ale spíše vymezením sfér vlivu a společným postupem proti Rakousku. Zároveň se i Itálie měla pustit do Rakouska ze západu. Podle dostupných zpráv však Rusko uzavřelo dohodu v podobném duchu i s Rakouskem, kterou však již první den porušilo. Bylo z toho velké haló a Rakousko vyhlásilo morální válku proti Rusku s tím, že takové chování by se v Diplomacii jako hře nemělo trpět. Přiklonil jsem se na stranu Rakouska a zradou jsem vystoupil proti Rusku (obsazení Černého moře a postup do Arménie). K rakouské výzvě se ještě připojila Anglie a posléze i Německo. Úspěšně jsme Rusko požírali a dostal jsem se až do Sevastopolu s vyhlídkami postupu do Moskvy. Vše probíhalo hladce podle dohody s Rakousem, načež jsem byl Rakouskem obviněn, že jeho pomoci zneužívám, že na něho z rozdělování Ruska nic nezbyde. Kořistnické důvody Rakouska převládly nad morálními a k mému překvapení se s Ruskem spojilo a atakovalo turecké pozice. Itálie svou liknavostí uvízla v klínu mezi Francií a Rakouskem a spěla k záhubě. Proto ač nerad jsem se o pomoc obrátil k Rusku. Došlo k dohodnuté výměně Sevastopolu za Rumunsko a po obnovení základní důvěry jsme se opět pustili do Rakouska. V boji ještě pomohla Francie, které jsem dopomohl dostat se do Řecka. Na druhé straně mapy se zatím děly věci. Došlo k povstání anglických bezpečnostních složek s podporou Francie a Anglie se stala francouzským vazalem. Spolu s Francií začala rozebírat Německo. Já jsem tomu nevěnoval pozornost, neb jsem měl svých starostí dost a navíc jsem neměl nic, čím bych mohl dění ovlivnit, dokud se Rakousko zarputile bránilo. Francie uvolnila neubránitelné řecko, jež jsem vzápětí dostal pod svou kontrolu. Francii jsem ponechání Řecka tuším nikdy nesliboval, nicméně byla to turecká agrese. Rychlým postupem přes Rakousko jsem chtěl udržet Itálii na svých zbývajících pozicích a nepustit dál Francii, která se spolu s Anglií stala největší hrozbou. Rakousko bylo úspěšně zničeno, čímž se mi uvolnili ruce. Itálie se mezitím dostávala do područí Francie. Podařilo se mi však Itala přemluvit k riskantnímu postupu proti Francii a vytlačit Francii na západ od Apeninského poloostrova. Ital to tehdá hrál na dvě strany, ale akce se podařila a Francie ztratila Tunis na úkor Turecka a Apulie se dostala pod italskou nadvládu. Někdy v tu dobu se začala formovat protifrancouzská koalice, do které bylo zapojeno i Německo a jeho poslední zbývající armáda. Postup proti Francii byl koordinovaný s Ruskem a Německem, pouze Itálie pokud vím nebyla informována o podstatných věcech a jednal jsem s ní bilaterálně, neboť jsem nebyl přesvědčen, zda opět neotočí. Rusko si do značné míry hrálo po svém, avšak stále v zájmu protifrancouzské koalice. Itálií se mi podařilo manévrovat, jak jsem chtěl a postupně nahrazoval její pozice svými jednotkami. Nicméně cíl koaliace zůstal stejný – vytvořit patovou linii a držet ji zuby nehty. Mozkem válečných operací koalice bylo do značné míry Německo, jehož brilantním plánem (vytlačení ruských armád z Tyrol a Haliče tureckými armádami) byla vytvořena patová fronta. Radost netrvala dlouho. S myslí na blízkou remízu jsem udělal svou největší chybu v Padmé a hloupě si nepokryl Iónské moře, ze kterého mě Fracouz vytlačil. Hrozil totální rozpad Turecka, kde bylo několik tipovaček, jež k mému velkému štěstí dopadly dobře. S ruskou armádou, která doputovala až do Arménie, se mi podařilo ubránit a Francouze z výsostných tureckých vod vytlačit. V té době jsme se snažili dostat Anglii na svou stranu. Vsadili jsme vše na jednu kartu a zkoordinovali s ní svůj postup. Vše se povedlo podle plánu a v protifrancouzské koalici chyběla už jen Francie. Poté jsme se už jen přetlačovali o bývalé Německo, Skandinávii a Itálii a snažili se vytvořit patovou linii. Vše směřovalo opět k remíze až do roku 1923, kdy Rusko napadlo koaličního spojence Anglii a obsadilo Petrohrad a Moskvu. O Rusku jsem si nedělal iluze, ale tímto činem prakticky znemožnila šance na remízu. Osobně si myslím, že Rusko zkrátka přecenilo své síly. Remízu chtělo, ale až bude v lepší pozici, čemuž nasvědčují i otevřené archivy z hlasování o remíze, kdy se mé podezření potvrdilo. Nicméně jistý jsem si Ruskem nebyl. Nevěděl jsem, jestli se vrhne i na mne, nebo ještě zkusí hrát na remízu. Ochrana Turecka jako takového byla proto pro mě přednější, než remíza a vyslal jsem jednotky z fronty do zázemí. S Francií a Německem jednal o ukončení bojů a rozdělení území. Plán byl vytvořit patovou pozici na Apeninském poloostrově spolu s Německem a zbytek volných jednotek poslat na hranice s Ruskem. Stalo se však nedorozumnění v komunikaci s Francií. Jedna depeše Francie Turecku o potvrzení dohody o neútočení nebyla omylem poslána (čemuž věřím), a proto jsem jednal, jako by nebyla, díky čemuž jsem se dostal do Piedmontu. Vše se posléze vysvětlilo, avšak situace už byla jiná. Probíhala opět snaha vytvořit patovou linii. Šance byly velmi malé (vždy předpokládaly nějakou chybu Francie), ale jiskička naděje tam byla. Proto mě překvapil nenadálý zákeřný ruský útok, který snad všichni považují za sviňárnu. Dohodl jsem se proto s Francií, že jí předám Řím do dvou let, čímž jí umožním vítězství. Chtěl jsem během té doby proradného Rusa vytlačit ze svého území a uhájit svoji pozici. Francie dodržela dohodu a umožnila mi se ubránit. Vytáhl jsem si ruskou kudlu ze zad a vrazil ji Rusovi kam Slunce nesvítí. Skončil jsem tak nakonec vlastně v pozici, na kterou jsem od počátku mířil a jsem tak se svými 10 centry velmi spokojený.
S pozdravem,
Knihovník, Turecko
Anglie - Crucian
Omlouvám se GM a všem hráčům, že svůj report posílám až po dvou měsících od ukončení partie. Ale přece ...
Jsem zvyklý reporty dodávat, ale tentokráte jsem se tím těžce prokousával...
Abych nebyl ovlivněn reporty mých předchůdců (Turecka a Francie), rozhodl jsem se je nečíst, dokud report nevytvořím. Takže se těším, jak si počtu :)
Děkuji Gil-Estelovi za vedení partie, já být na jeho místě, asi by mě z takové dlouhé partie trefil šlak. A díky i všem hráčům, že vydrželi.
Partii v závěru rozhodl svými ambicemi Elnino, to je jasné. Situaci jsem mu velmi ulehčil i já, který mu svěřil velení svých armád...
Partie Padmé byla kromobyčejně dlouhá a započala se před tak dávnou dobou, že jsem si nebyl jist, zda si vše popravdě vybavím. Rozhodl jsem se proto provést synoptickou rekonstrukci tří pro mne důležitých korespondencí – s Německem, Francií a Ruskem. Vážní zájemci si ji mohou prohlédnout a vytvořit si tak vlastní úsudek. Líčení událostí na základě mého archeologického bádání (dochované písemné prameny, vykopávky paměťových stop) je pak toto:
I♠ Z kraje partie jsem se snažil zabránit vstupu Francie do Belgie a tudíž trojímu franc. budování. Marně, Němec Belgii Francouzským přenechává. Přes počáteční opatrnost i vůči Rusku Německo po prvním jarním útoku vyhodnotí celkovou situaci tak, že navrhuje vyhlásit Rusku válku a chce vytvořit západní trojkoalici G-E-F. Anglie s jistým ulehčením přijímá.
II♠ Ale již ve druhém roce po jarním tažení Němec deklaruje určitou skepsi nad společným angažmá v Rusku a proto mu navrhuji, abychom společně promysleli, zda naše síly nenapřít směrem k francouzským územím. Německá odezva je víceméně kladná. Na počátku roku 1903 předkládá Němec konkrétní plán postupu proti Francii a částečně i Rusku, kde chce Němec získat Varšavu; já bych se měl dalšího postupu do Ruska vzdát.
III♠ První zlom v partii nastává v průběhu příprav na podzimní tažení roku 1903. Francie vidí, jak v nevýhodném postavení v rámci rychle zanikající trojkoalice je: Anglická flotila je v Kanálu, osamocená franc. armáda v Belgii je obklíčena dvěma německými jednotkami. Francie mi proto nabízí postoupení Belgie výměnou za mírové uspořádání mezi námi. Zvažuji, jak se zachovat: Německo se dohodlo s Ruskem a ukončuje boje s ním; hlodá ve mně jistá obava, nakolik mohu německé straně důvěřovat a řídit se jejím doporučením, jak bych měl svým jednotkám zavelet. V tandemu německo - anglickém mi Německo přijde příliš silné.
Na poslední chvíli se rozhodnu prudce otočit kormidlem a navrhuji Francii plán jejího útoku proti německému Holandsku s mou podporou. Francie to přijímá.
IV♠ Pohled na mapu po podzimním útoku roku 1903 byl ovšem pro mne nepříjemný. Francouz na Holandsko nezaútočil, má podpora tak vyzněla naprázdno; proti naší dohodě vplula franc. flotila do prostoru „Mat“, který měl být demilitarizovanou zónou. Reakce z Německa byla kupodivu smířlivá, Němec je ochotný ve spolupráci pokračovat. Z Francie přichází omluva a rozvíjí se konkrétní diskuse na možném společném postupu.
Z celé situace jsem celkem nesvůj, jakou kartou mám hrát – francouzskou či německou?Zdá se mi, že větší potenciál by přece mohl mít tandem německo – anglický za předpokladu, že by se bojovalo na dvou frontách, tedy válka proti Francii a Rusku zároveň. Přesvědčím o tom ale Němce? Píšu do Německa:
„Chodím po pracovně zadumaně sem a tam, sem a tam...stále vidím potenciál ve spolupráci s Vámi a to zejména kvůli tomu, že bychom se podle mne mohli znovu spolu pokusit o Moskvu a Varšavu, přičemž by i náš společný postup na západě dle původních záměrů měl být také nadějný.
Samozřejmě je v tuto chvíli Anglii lákána na opačnou stranu a toho by se snad dalo využít a přichystat jistá překvapení. Ovšem není už čas na tanečky a je nutná důsledná koordinace pohybu našich armád. Jsme toho schopni?“
V Německu se však této naší depeše evidentně zalekli a nebyli schopni ji psychologicky strávit. Nápad s obnoveným bojem na východě byl vyhodnocen jako bláznivý a úhybný manévr od základní francouzské otázky. Ztratil jsem zřejmě naprosto Němcovu důvěru a odezva přišla tak rychle, že již při jarním tažení roku 1904 třímá Anglie osamocený prapor: Německo s Francií jí vyhlásili válku – druhý zlom v partii.
V♠ Věděl jsem, že proti německo-francouzskému svazu nemám žádnou naději a tak jsem přikročil k politice privilegovaného vektoru: Veškerou možnou vojenskou sílu jsem vrhl směrem k Německu. Francii jsem oznámil, že nebudu klást odpor jejím jednotkám s nadějí, že francouzským zájmem nebude nakonec mé úplné zničení. Tato taktika se vyplatila: Poté, co Francie získala částečnou kontrolu nad britskými ostrovy, přijímá během roku 1905 můj návrh a vzniká anglo-francouzská Unie pod společným (francouzským) velením – třetí zlom v partii.
VI♠ Během jara roku 1906 předkládám Francii myšlenku, že bychom se mohli s Německem usmířit a znovu vytvořili západní Trojkoalici. Francie to odmítá, ale během podzimu roku 1906 je svolná s mým návrhem, který zní: „Pokud se bude Německo ochotno zříci Dánska a Kielu, Unie mu slíbí respekt a ochranu Berlína s Mnichovem jakožto německých území. Německo by se zavázalo poskytnout vojskům Unie přechod přes tato území při jarních taženích. Pokud by Německo s Unií spolupracovalo, Unie by mohla slíbit Německu i zisk alespoň jednoho dalšího centra.“
Návrh je Německu předložen, ale to jej odmítá.
VII♠ Během roku 1906 a v dalších letech začíná být v Unii diskutována i problematika Ruska, které se tlačí k německým hranicím a ke Skandinávii. Francie jeví tendenci uzavřít s Ruskem příměří, já však v rámci Unie důsledně tlačím Francii k tomu, aby se s Ruskem vedl boj zejména o St. Petersburg, kam se mi po jarním tažení roku 1908 podaří dostat. Po podzimním tažení roku 1908 je Německo posláno do vyhnanství (Terst); všechna jeho hlavní centra: Berlín, Mnichov, Kiel obsazují francouzské armády. V roce 1906 vstupuje francouzský voják na Apeninský poloostrov a svádí o něj v dalších letech urputné boje zejména s Tureckem (Itálie zaniká na podzim roku 1912).
VIII♠ V letech 1910 – 1913 zažívá Anglie v rámci Unie svůj „zlatý věk“ - ovládá sedm území: rodný Edinburg, Skandinávii, Dánsko, Petrohrad, dobývá na Rusku Moskvu a pak i Varšavu. Francie s Anglií po boku přitom bojuje o vítězství v partii, dá se říci, že již proti všem.
IX♠ Od roku 1913 začínají zbylé protiunijní velmoci – Turecko, Rusko a Německo (s jednou armádou) diskutovat o návrhu na všeobecné příměří, čili remízu v partii. Anglie se k této diskusi přidává, veřejně ji pak zformuluje Turecko. Poté, co ji Francie shazuje ze stolu svou odpovědí, ve které si klade žertovnou podmínku: „ Francie bude držet 18 center.“, se Anglie na začátku roku 1914 se rozhodne otočit kormidlem znovu a povstává proti Francii - vzniká protifrancouzská Koalice (E-R-T-G) – čtvrtý zlom v partii.
X♠ Po pěti letech bojů Koalice versus Francie podává Anglie návrh na remízu (první v pořadí- oficiální). Ačkoli se Francie ve veřejné odpovědi k tomuto návrhu přidává, oznamuje Gamemaster partie, že remíza přijata nebyla. Ačkoli se Francouz dušuje, že to nebyl on, kdo hlasoval proti remíze, myslím si nakonec opak a nechci se nechat určitou pochybností rozhodit. Pokračuji v partii dále v rámci Koalice.
Rozhoduji se navíc i k tomuto kroku: protože mám na partii čím dál méně času a protože chci činnost Koalice zjednodušit a zefektivnit, předávám plné velení svých vojsk na podzim roku 1919 do rukou Ruska. Turecko a Německo proto mají již jednat pouze s Ruskem, které mi pak bude posílat návrh anglických tahů, které já pošlu Gamemasterovi partie. Rusko souhlasí a velení nad mými vojsky přebírá. Boje pokračují...
XI♠ Na jaře roku 1922 podává návrh na remízu (druhý v pořadí) Francie, ale světe div se, Gamemaster opět oznamuje zamítnutí tohoto návrhu!!! – pátý zlom v partii. V hlavě mi to víří, ruce se mi klepou, mám asi teplotu. Tohle se zdála být naprosto jedinečná příležitost dosáhnout v Padmé remízi, proto jsem do Koalice šel! A teď to někdo takhle zazdil! Nechce se mi věřit, že by to byla Francie, když ona podala ten návrh, i když ... Mé podezření padá nakonec na Turka a nebo Rusa. Jsem proto svolný opět jít do holportu s Francií, aby se třeba věci nějak pročistily. Leč Francie můj konkrétní návrh na spolupráci zamítá a já nemám sil dál ty padmé záležitosti řešit. Takže nakonec nechávám vše při starém a dál nechávám Rusa velet anglickým jednotkám....
XII♠ Šestý zlom v partii nastává na podzim roku 1923, kdy Rusko brutálně zneužívá svých velitelských pravomocí, které jsem mu udělil, a bez varování zaútočí na dvě ze čtyř center, které připadají v tu chvíli Anglii. Anglie se tak ocitá rázem na bitevním poli s pouhými dvěma centry a tedy dvěma bojovými jednotkami.
Snad stojí za to citovat z následné jarní rusko – anglické korespondence roku 1924:
Rusko:
„Dobrý večer milý skotský příteli. Předpokládám, že Vás zarazili, překvapily a nepotěšily ruské tahy. Nicméně fakt je ten, že Turecko, které zřejmě bylo tou mocností, která bojkotovala remízu, na jihu velice sílí a Rusko, které je jedinou mocností, která může vyvažovat protiváhu Francie i Turecka... Nicméně Rusku jde stále o remízu a stále v ní počítá i se skotským královstvím...“
Anglie:
„Vážený ruský barone, Váš slib, že skotské království přežije, beru jako slovo šlechtice. Ostatně, stále velíte oběma našim armádám a chci, aby to tak zůstalo. Věřím, že toho nezneužijete a dočkám se remízi jako jeden z přeživších.“
Rusko:
„Dobré dopoledne veliteli, Rusko bohužel není schopno garantovat bezpečí anglických jednotek v Německu...“
Na jaře 1924 zaútočí Rusko na anglickou Varšavu, jedno ze dvou posledních center, co mám.
XIII♠ Na jaře roku 1925 podává Rusko návrh na remízu (třetí v pořadí), který opět není přijat. Partie Padmé tedy pokračuje dále a já - víceméně apatický - dál poslouchám ruské velení, což vede k tomu, že na podzim 1926 už není žádná ruská podpora anglickým jednotkám technicky možná a tak mi Francie dobývá Dánsko, které jsem krátce předtím se štěstím získal a zůstává mi poslední centrum – Švédsko.
XIV♠ Naposledy se rozhodnu konat a přetínám lano, kterým jsem se upoutal k Rusku – sedmý zlom v partii: Neuposlechnu ruský návrh, abych zrušil jednotku ve Švédsku (!) a nechal si flotilu ve Helgolandském zálivu (!), což byl vlastně příkaz k mé sebevraždě. Píšu prosebný list do Francie s prosbou o záchranu anglického plémě a s přísahou bezpodmínečné poslušnosti a věrnosti Francii.
XV♠ Mé díky Francii, že mě neposlala do říše stínů a zachovala se ke mně šlechetně! Pod patronátem Francie jsem v partii Padmé nakonec přežil; k žití mi byla Vítězem věnována území Švédska a Finska. Svou šlechetnost prokázala Francie i tím, že ač mohla, nechala žít i Němce, kterého najíti můžete v Neapoli. Je to ostatně obdivuhodný chlapík, protože se mu podařilo na bitevním poli přežít od roku 1909 až do konce partie v roce 1929 s pouhým jedním centrem. Za to z větší části také jistě děkuje i Turkovi.
Závěrem:
Ve Švédsku byl ustanoven „Skotský vojenský tribunál“, který odsoudil za velezradu a válečné zločiny toho, který velel Rusku, totiž generála Elnina:
Elnino je vinen, že:
1) Hlasoval proti remíze, kterou navrhla Francie, ač byl součástí Koalice, která se utvořila za tím účelem, aby právě Francii přiměla k příměří. Umožnil tak pokračování již tak vleklé války mezi národy a zapříčinil tím mnohá další utrpení.
2) Ač člen Koalice, způsobil sám Anglii takové ztráty, že je možno hovořit o genocidě anglického národa.
3) Hrubě zneužil svého pověření velet anglickým jednotkám tak, že tam, kde jim měl být příkladným velitelem, stal se jim zrádcem. Sám se tak zbavil své vojenské cti.
Proto, vstoupí-li kdy Elnino do Švédska či Finska, bude zatčen a popraven.
Za Anglii a jménem „Skotského vojenského tribunálu“
Crucian
P.S.
A jak že to bylo s těmi remízami? Podle vyjádření GM po skončení partie byly navrženy tři:
1) Anglie navrhla remízu – Francie nesouhlasila
2) Francie navrhla remízu – Rusko nesouhlasilo
3) Rusko navrhlo remízu – nesouhlas Francie. Situace po vyhodnocení:
|
