ODEVZDANÉ PREFERENCE
| T | F | R | G | E | I | A | Dejnog | | E | A | R | F | G | I | T | Fraglin | | E | F | R | T | G | I | A | chlasty | | F | R | T | G | I | E | A | Jrd | | F | T | A | G | R | E | I | RoBo | | F | T | I | G | A | R | E | Shako | | R | A | F | G | E | T | I | von Stichen | 2015 jaro Situace před vyhodnocením:
 Vyhodnocení:
Rakousko:
Coby stát obklopený ze všech stran potenciálními nepřáteli jsem se snažil začít hrát spíše obranářsky - i s rizikem nezískání Řecka v prvním kole. Bohužel první rok se na Rakousko obořili vichni tři sousedé, což mělo neblahý dopad na celý další vývoj (kdyby aspoň ta Itálie šla opravdu jen po Francii tak mohla být celá partie jiná...). V podstatě jsem se stále bránil a jediná klika byla, že Turecko a Rusko nikdy nezačali pořádně spolupracovat. Ve druhém roce jsem doufal, že se Itálie udrží proti Francii déle a já tak získám větší kus, ale nevyšlo to. Ve třetím roce to i tak začalo vypadat nadějně - že ve spolu práci s Francií zaříznem Itálii a já budu mít energii na útok proti Turecku. Bohužel spolupráce s Francií nevyšla, měl jiné plány i když do teď mi není úplně jasné jaké, když nechal bez mrknutí oka vyhrát Německo.
A později už zbyla jen marná obrana proti Německu a jejímu Franici.
Rusko:
Jižní bojiště
Začal jsem představou spolupráce s Tureckem a nakvačil na Rakousko. První rok mi z toho káplo centrum, ale vzhledem k tomu, že Itálie se rozhodla realizovat ve Francii, moje pozice se sesypala. Jako ten horší z rusko-turecké koalice (sebral jsem Budapešť, zatímco Turek bral pouze Řecko) jsem se stal primárním cílem rakouského protiútoku. Naděje na další rakouská centra zhasla, místo toho se objevila vidina nikým neohrožovaného sílícího Turecka. Nechtěl jsem sebe a Rakušana dál zbytečně oslabovat a vycouval jsem ven.
Omlouvám se Rakousku, že jsem ho zadřel, aniž bych z toho něco vytěžil.
Následně jsem najel na Turecko, které jsem jednak chtěl zpomalit, jednak tam existovala i určitá teoretická šance na expanzi. Bohužel, Turek můj útok zachytil, a tak jsem se potupně pakoval i odsud. Nato začaly v západním Rusku znít zvony a jižní armády odjely zachytit útok německé říše.
Severní bojiště
Němec mě nepustil do Švédska a Angličan šel v druhém roce do Barentsova moře. S Němcem jsem mlčky uzavřeli dohodu o neútočení, já bránil Petrohrad, Němec dobýval Skandinávii. Anglický přístup mě mírně řečeno rozčiloval. Moje dvě jednotky byly zbytečně pět let vázány k obraně Petrohradu, zatímco Anglán si nechal zabírat domovská centra. Tak kde to jsme?
Moje chyba byla, že jsem se tímhle hněvem nechal do určité míry zaslepit. Němec hřál moje ego dobýváním Anglie a já si příliš pozdě uvědomil, že jsem další na řadě. Povedlo se mi částečně zachytit úvodní německý útok, ovšem bravurní německé velení mi to příští rok vrátilo naprostým rozvrácením ruské pozice. Přeživší ruské armády se stáhly k pobřeží Černého moře. Chvíli jsem doufal, že přežiji do německého vítězství, ale co se dá dělat. Rozhodně jsem si to nijak zvlášť nezasloužil.
Anglie:
Z mé strany zaznělo mnoho chybných rozkazů, které jsem ani pořádně nepromyslel. Již od začátku jsme měli s Francií mlčky dohodu o neútočení a zaměřoval jsem se na souboj o Skandinávii. Také mě trochu mrzí, že Francie, Rakousko ani Itálie se nepostavili proti Německu a nechali ho zabývat se pouze postupem na sever. A jakmile se dostal na Anglický ostrov věděl jsem, že už bude zle. Pak bylo už jen mým cílem, ale Německo nedostalo veškeré mé území. Ale Rus (asi v agónii) odcestoval na jich a nepokusil se zabrat mé poslední území, čehož Němec náležitě využil, aby si smlsnul i na Rusku. Dále už to byla z hlediska Anglie pouze znouzectnost. Každopádně Německu gratuluji. Využil skulinky v mém vedení a toho, že s ním dlouho nikdo kromě Anglie a Ruska (Boj o Švédsko) nedostal do křížku a nezpomaloval ho.
Německo:
začátek hry se točil v trojboji Anglie, Ruska a Německa o Švédsko. Relativně brzo jsem pochopil a stejně i Rus, že za nejdelší konec tahá Angličan. Ne, že bychom vyloženě s Rusem spolupracovali, ale také bych to viděl na nepsanou dohodu o neútočení.Bohužel jsem musel držet obsazenou Belgii a Holandsko až do nabudování třetí flotily v 1904. Takže jsem 3 roky nebudoval. Přiznám se, že jsem dlouho zvažoval, zda situace Německa se 3 flotilami a 3 armádami není příliš riskantní. Neviděl jsem však jinou možnost jak Anglii přetlačit a Francie naštěstí válčila s Itálií. Ještě sice pořád stála v Burgundsku, ale minimálně se netvářila nepřátelsky. Na podzim 1904 udělat Angličan osudovou chybu a pustil mě do Severního moře s tím, že mi nemohl zabránit hned na jaře transportovat armádu do Anglie. Druhá chyba hned následovala a to tím, že se rozhodl nebránit Anglii a motat se na Severu. Postupně jsem dobral Anglii a plynně obsazoval i Skandinávii. Tady pro mě hrála nevraživost Anglie a Ruska a jejich nespolupráce. Rus se mi na jaře 1907 postavil bravůrně, ale hned na podzim jsem mu to vrátil dle mého stejně dobře a obsadil Petrohrad i Moskvu.
V tu chvíli šlo už jen o to, jestli se mi postaví všichni společně nebo ne. Rozhodující jazýček na vahách byla Francie. Sice by to pravděpodobně odnesla, ale kdyby se přidala ke zbytkům Ruska, Rakousku a Turecku, tak bych to viděl tak 50 na 50, že hru dotáhnu. Abych tomu zabránil, tak jsem začal opatrně a diskrétně chystat flotily do pozic, aby takové rozhodnutí Francie opravdu odnesla. Naštěstí se rozhodla, že druhé místo je lepší než první. V tu chvíli jsem již mířil cestou nejmenšího odporu přes Sevastopol, Rumunsko a Vídeň s Budapeští k výhře.
Francie:
Pro mě byl tentokrát začátek partie velmi hektický. Italský útok ve druhém roce byl poměrně nečekaný a Francii šlo o krk. A to do písmene. K útoku na Francii se naštěstí nikdy z mých sousedů nepřidal, i když v případě Německa je mi to trochu záhadou (zde prosím Němce o reakci). V podzimním tahu vpadl Italovi do zad Rakušan, italský útok ztratil dynamiku i moment překvapení a podařilo se mi ubránit a přežít. Nabízela se otázka co dál. Rozhořel se konflikt mezi Německem a Anglií, na kterém jsem se mohl přiživit. Zvolil jsem jinou variantu. V německo-anglické válce jsem zaujal neutralitu s tím, že se případně přidám na některou stranu a přál jsem si současně, aby to byla delší válka. Vydal jsem se jižním směrem napadnout oslabenou Itálii a vrátit zákeřný úder z roku 1902. Válka mezi Německem a Anglií nabrala docela nečekaný vývoj. Angličan udělal strategickou chybu, když se snažil bojovat pro
ti Německu i proti Rusku zároveň, přičemž na to neměl dostatečné vojenské kapacity. Poté, co Angičan ztratil Severní moře, coby klíčový sektor, tak bylo o porážce Anglie rozhodnuto. Zvažoval jsem, že se k útoku na Aglii přidám a pokusím se získat Liverpool, ale od myšlenky jsem ze dvou důvodů upustil. Jednotky jsem potřeboval na italském bojišti a současně jsem si uvědomoval, že i kdybych Liverpool získal, tak by bylo obtížné ho proti Německu udržet. Navíc by vznikla třecí plocha, ale Francie měla tou dobou plány ve Středomoří a případný boj na dvou frontách by byl sebevražda.
Poté se mi podařilo obsadit Itálii, tak se nabízelo několik možností. Mohl jsem se stáhnout zpět a zaútočit na Německo, nebo se zapojit do bojů na Balkáně a to na straně Rakouska nebo na straně Turecka. Druhá možnost se mi zdále lepší. Potřebocal jsem ale dohodu s Německem o neútočení, což bylo riskantní. Němec se naštěstí obrátil proti Rusku a Francie sledovala možnosti na Balkáně a ve Východním Středomoří. V tomto regionu se vedly války mezi Ruskem, Tureckem a Rakousko-Uherskerm již od prvním tahů. Rok 1907 byl klíčový a výrazně ovlivnil další vývoj. Rakušan mi nabídl spojenectví proti Turecku. (Poprosím Rakušana o reakci, zda toto bylo myšleno vážně a jaké cíle tím případně sledoval). Já se ale rozhodl naopak pro spojenectví s Tureckem proti Rakousku. K tomuto mě vedly tři důvody: 1. útok na Turecko by znamenal poslat jednotky na vzdálené sekktory, odkud by v případě německého vpádu se neda
ly tak rychle stáhnou jako z Itálie. 2. Rakousko jsem v té době neviděl jako kvalitního spojence. Na paměti jsem měl rok 1902, kdy Rakušan vpadl do zad Italovi a dalo se očekávat, že by mohl podobně využít i oslabení francouzských pozic v Itálii. 3. Pokud by se podařilo porazit nebo oslabit Rakousko, tak bych si vytvořil silnou pozici na jižní straně Alp a tím i lepší pozici pro následně hrozící konflikt s Německem. Během roku 1908 zahájilo Německo silnou ofenzívu proti Rusku a vzhledem k početní převaze bylo zjevné, že zřejmě vyhraje. Bylo jasné, že v partii nastal rozhodující okamžik. Francouzskou strategiií bylo útokem na rakousku získat nějaké to SC, nabudovat následně v domácích centrech a nabudovat proti Německu. Byl jsem si vědom rizika, že pokud nebude útok na Rakousko dostatečně úspěšný, tak pak již Němce nikdo na cestě k vítězství nezastaví. Taktickým plánem bylo potopit rakouskou flotilu, d
obýt Terst a vytvořit předmostí na Balkáně. Snažil jsem se získat spojenectví Turecka. Veřejně jsem tedy odhalil své plány i za cenu ztáty momentu překvapení. Turecku jsem deklaroval podporu a myslel to upřímně. Jónské moře jsem něměl v úmyslu trvale obsadit, ale jen použít při útoku na Jadran. Turecko bohužel záměr nepochopilo nebo nechtělo přijmout, (Prosím Turka o vyjádření) a začalo spíče podporovat Rakousko. Ve válce proti Rakousku jsem byl velmi neúspěšný. I přes početní převahu mě Rakušan k ničemu nepustil a jeho obrana byla znamenitá. Rakušan měl trochu i štěstí, ale nato se nebudu vymlouvat Ač nerad, tak v tomto před Fraglinem smekám. Francouzský neúspěch tak bohužel prakticky rozhodl o tom že vyhraje Němec. Jeho útok proti Rusku byl zdrcující a ruská SC byla rychle dobyta. Zde vidím chybu na straně Turecka, které se v situaci, kdyse Rusko hrotilo nepokusilo zabrat Rumunsko a Sevastopol, aby
nepadly do rukou Německa. (opět prosím o tureckou reakci).
Závěrem ještě pár slov o vztazích mezi Franicií a Německem, které byly ze stany jiných hráčů předmětem polemiky:
Mohu vyloučit jakoukoliv konspiraci stejně jako to, že francouzskou stategií v partii byla nějaká asistence Německu. Ani nešlo o hru na druhé místo nebo tak něco.
Spojenectví s Německem bylo klíčové při francouzském útoku na Itálii. Bylo nutné mít krytá záda. Poté co Německo dobylo Anglii stalo se pro Francii spíše hrozbou. Byl jsem rád, že Němec zaútočil na Rusko místo na mě. Kdo hrál za Francii, tak ví, že při jižní strategii je Francie zranitelná. Pro takové Rusko je přesun jednotek ze severu na jih záležitost jednoho roku, ale taková plavba z Neapole do Brestu je bohužel časově náročnější. V roce 1908 jsem se mohl pokusit proti Německu zakročit, ale než bych přesunul jednotky do nějakých hájitelných pozic, tak by mě Němec rozdrtil a pravděpodobně bych nepřežil. Při důkladnějším pohledu na průběh partie je jasné, že flotily, které Němec nabudoval a poté rozmístil v oblasti Britských ostrovů rozhodně nebyly určeny proti Rusku, Turecku nebo Rakousku. Poslední rok bylo již o výsledku rozhodnuto. Mohl jsem sice zkusit o nějakou symbolickou akci , nějaký výstřel na Němce, útok na Belgii nebo Mnichov, ale bylo by to jen nic neřešící alibistické gesto, případně projev pokrytectví.
Itálie:
Za Itálii jsem neměl žádné velké plány. Přímý útok na Rakousko jsem
začínat nechtěl. Lepanto na Turecko mi příjde v gunboatu moc
riskantní. Takže jsem vyjel do Pie s myšlenkou, že nedám Francii 3
jednotky zadarmo. Na podzim jsem chtěl vyzkoušet pozornost svých
sousedů a zaútočil na Mar i Tri - opět nic závažného, ani plánovaného.
Počítal jsem spíš jen s 1 buildem. Druhá nová jednotky ve Francii mě
překvapila, tak jsem přidal flotilu a čekal na budování Německa a
Anglie. Signál, že Itálie je ochotna jít do Francie byl jasné vyslán
- po tom by měl každý Němec i Angličan skočit. Budování jsou příznivá
(F Lon, A Mun), vyražím na Francii - pro jistotu si nechávám ještě F
Apu, kdyby náhodou Rakušák chtěl něco vymýšlet ve VEN.
A pak se stalo několik zcela nepochopitelných momentů, za které jsem
absolutně nemohl a ani později jsem je nijak nepochopil - zatím ani z
reportů, které dorazili. V kombinaci se špatným taktickým odhadem
okolo války ve Francii (což zcela naopak byla jednoznačně jen má
chyba) to nakonec přineslo zkázu Itálie.
Zvrat první: Anglie vyrazila proti Německo a zároveň Rusku (jaro 1902).
Zvrat druhý: Rakouská flotila vyjela do Ionského moře a následně
pokračovala do Neapole - přestože v té době valčila s Ruskem - bylo
tak téměř jisté, že nebudou mít kde budovat. Itálie byla naopak
zaměstnána ve Francii, kde válka díky nezapojení Ang a Něm (po jaru
již zcela zřejmé) byla tato válka na velmi dlouho. Počítal jsem
dlouho, zda se Rakousko vyplatí útočit na nějaké Italském centrum a
když jsem nenašel tu možnost, jak by za to centru mohli nabudovat -
tak jsem tu možnost zamítnul, očekával jsem stažení domů Alb/Gre nebo
průnik na Turka - Aeg/East. (jaro a pozdim 1902)
Zvrat třetí: Precizní obrana Francie přesně proti Italským tahů (podzim 1902).
V zimě skončila válka proti Francii - zkusil jsem ještě stáhnout
jednotky zpět domů s nadějí, že Francie se otočí na volnou Anglii,
které byla v evidetním problému, který si sama vyvolala. Byla by tam
ještě nějaká šance zkoncentrovat síly - vytlačit Rakousko. A opět na
čtyřech jednotkách se pokusit o nový útok. K tomu už jsem se nikdy
nedostal, protože Francie zvolila jinak a pokračoval a útoku na
Itálii.
Zkoušel jsem ještě chvíli nějak bránit, což se mi vcelku dařilo. Pořád
jsou doufal, že se situace ještě nějak změní. Ale gunboat je v tohle
vcelku pomalý a žádná převratná změna nenastala - Francie se neotočila
nikam jinam. Turecko, ač rejdilo v Jonském moři, tak nenabídlo žádnou
podporu. Rakousko se stále snažilo něco urvat.
Francouzský průlom na moři nastal až během jara 1905.
Pak už jsem rezignoval vůči Francii - ocenil jsem taktický výkon a
zasloužené vítězství v naší válce. Snažil jsem se už jen, aby Rakousko
přišlo zkrátka (podpora pro Francii do Benátek - podzim 1905). S
výsledkem, kdy Francie dobyla kompletně Itálii jsem tak nakonec
spokojen. Nebýt toho Rakouského obsazení Neapole na podzim 1902, tak
jsem nemusel na tu válku ve Francii rezignovat.
Poslední WTF partie, dokud jsem ji sledoval bylo nezničení Anglie,
kterou jsem proklínal celou hru, v roce 1907 bez jakéhokoliv jejího
přičinění (kombinace Ruských a Německých tahů). Ale vzhledem k
fatálnímu neúspěchu ruské obrany nebo snad k brilantnímu úspěchu
německé ofenzívy se mi hra zdála hodně rozhodnutá ve prospěch Německa. Situace po vyhodnocení:
 |
