ODEVZDANÉ PREFERENCE
| T | I | R | F | G | A | E | Crucian | | G | T | I | F | R | A | E | Daevin | | T | G | R | F | I | E | A | Dejnog | | F | G | A | T | E | I | R | Grtek | | G | F | T | E | R | I | A | Jrd | | F | R | G | E | A | I | T | Modrá mrkev | | R | G | I | T | E | F | A | Mortalhead | 2015 jaro Situace před vyhodnocením:
 Vyhodnocení:
Francie (Jrd)
Díky GM za vedení i spoluhráčům za zajímavou hru.
Za Francii jsem začal trošku neklasicky a hned první rok napochodoval do Mnichova. Tím jsem se přirozeně stal spojencem Anglie a válka s Německem začala. Vše se vyvíjelo do 1906 dobře. Až moc, ale bohužel pro Anglii o dost lépe než pro mou Francii. Aspoň jsem měl ten pocit. Po úvaze, jestli mám být ve vítězné koalici, ale velmi pravděpodobně druhý nebo zkusit štěstí jsem se rozhodl pro štěstí. Zpětně řečeno jsem se rozhodl chybně, že Anglii trošku poškádlím a třeba tím srovnám šance, že na severu neporoste tak rychle, protože Německo už končilo a Rus mohl maximálně bránit Petrohrad,
Anglii jsem poškádlil však až příliš (malým výletem k Liverpoolu) a tak proti mně pochopitelně nabudovala (1907) a od té doby byla rovina nakloněná špatným směrem. Vzdoroval jsem ze všech sil, ale 10:6 bylo špatně hratelné. 5 let (do 1912) jsem se bránil a dle mého dobře, 6 rok (1913) mi přišlo na pomoc Turecko, ale už to bylo maximálně na remízu. V jednu chvíli jsem málem provedl invazi do Anglie (1913), ale byla by pravděpodobně jen symbolická. 1918 jsem pochopil, že konec se blíží a hledal azyl na Pyrenejském poloostrově a dával Anglii najevo, že překážet nebudu :-) Naštěstí pro mě, i když i trošku překvapivě, byla odhlasována remíza.
Německo (Modrá mrkev)
Za Nemecko nelze napsat vic nez ze jsem byl obklicen a vygumovan :)
Rakousko (Grtek)
Děkuji všem protihráčům za velmi svižnou, dynamickou a poněkud neortodoxní partii. Byla to fakt paráda - hodnotím tuto partii jako jednu z nejlepších, nejzábavnějších, co jsem kdy hrál, hodně i díky tomu rychlému tempu hry.
Zahájení:
Rakousko to má v každém gunboatu hodně těžké. Vídeňská generalita se rozhodla pro úvodní jaro války trochu zariskovat, spoléhat na přátelské naklonění Itálie, a hlavně nepustit Rusko do Haliče. Itálie naštěstí zahájila do Piedmontu a Vídeňská armáda se díky ruskému severnímu zahájení ocitla někde uprostřed Karpat. Turek v Černém moři. Nu, vypadalo to zajímavě, a tak bylo rozhodnuto o pokusném útoku na Varšavu. Po roce 1901 vypadala situace v Evropě poněkud bláznivě - Francie v Mnichově, Rakousko ve Varšavě na 6 SC, Itálie v Piedmontu a Tyrolsku... Francie navíc budovala flotilu v Marseilles, tudíž to vypadalo na francouzsko-italskou válku. Rakousko se rozhodlo nedráždit Itálii, spoléhat na její spojenectví a vybudovalo 3 armády. Cílem bylo dobýt Rumunsko na oslabeném Rusku a pak se vrhnout na Turka. Trochu přecenění vlastních možností.
Rusko si očekávatelně vzalo zpět Varšavu, horší bylo, že se nekonala žádná francouzsko - italská válka, naopak se Itálie vrhla na Rakousko. Situace začala být dost kritická - tak pěkný začátek a tak rychlý konec? Naštěstí v klíčových okamžicích v roce 1903 Turecko gentlemansky udrželo příměří, a tudíž byl Italský útok zastaven na Soče. Velké poděkování do Turecka, že dalo přednost budoucím výhodám před okamžitými zisky. A tak místo aby na podzim 1903 došlo k dělení Rakouska, nekonal se proti němu nakonec jediný útok.
Raná střední hra:
Jenže co s tím? Na Itálii útočit bez flotil nejde, Turecko jako spojenec zachraňující kůži, Rusko slabé a v problémech s Turkem i Anglií, jenže daleko.. Z Ruska bych mohl dostat maximálně Varšavu, přičemž by ale Turek byl v Moskvě o budování dřív než já ve Varšavě a silnější o dvě centra, a to mi přišlo jako příliš velké riziko - proto jsem se dopustil na podzim 1904 opravdu nepěkné zrady na Turkovi a zkusil zkompletovat Balkán. Opět jsem spoléhal na spojenectví Itálie, se kterou bychom měli to Turecko krok po kroku rozebrat. Zrada se povedla jen zpola a hlavně jsem vůbec neodhadl následné turecké tahy a zahrál to vyloženě špatně, a tak jediný výsledek bylo zpočátku pouze ukončení rusko - turecké války (a tedy zachránění Ruska) a rozpoutání velmi horké války turecko - rakouské, aniž by se nějak změnil poměr sil. Bylo vidět, že turecký sultán je velmi zdatný taktik, který mě snadno dokáže přelstít. Po analýze situace mi bylo jasné, že jediný způsob, jak postoupit, je zkusit to na Turka ze severu a podařilo se mi dobýt turecký Sevastopol. Bohužel, Itálie vůbec nezvládla útok po moři a vyhodnotila boj s Tureckem jako nevýhodný. Zároveň převzetím Sevastopolu se nepřítelem Ruska namísto Turecka stalo Rakousko.
Itálie velmi nenápadně (za současné podpory Rakousku do Řecka) dobyla Vídeň. Rakouská generalita si nebyla úplně jistá, co to znamená, obyvatelé Vídně nejprve vítali italské vojáky jako spojence, než zjistili, že mají v puškách ostré náboje. Bylo však rozhodnuto nebrat zábor Vídně jako útok a okupaci, nýbrž jako kompenzaci a - pokud by italský postup dále nepokračoval - italskou Vídeň dočasně tolerovat. Zároveň byla snaha Itálii naznačit - pojďme dokončit toho Turka. Z nedokončeného Turka jsem měl dost hrůzu - očividně velmi zkušený hráč, který měl důvod mít pifku na mě osobně... Bohužel Italský útok pokračoval a tak nezbývalo nic jiného než se začít bránit ve své domovině a ukončit dobyvačné choutky. Itálie byla znovu nadvakrát zastavena na Soče, respektive na Drinu a hlavní město monarchie osvobozeno. Ital udělal myslím klíčovou chybu, že Turkovi sebral Řecko, čímž mu dal (spolu se situací na západě kontinentu) dost silný argument, aby ukončil válku s Rakouskem.
Vrcholná střední hra:
Situace na západě byla totiž taková, že Německo páchalo řízenou sebevraždu ve prospěch Anglie, která sílila takovou rychlostí, až to vypadalo, že pokud se my na východě nějak hodně rychle nedohodneme a nepostavíme v západním Středomoří linii na podporu Francie, bude mít Anglie volnou cestu k vítězství. Uvědomovali si to skoro všichni - Turecko, Francie, Rusko, neuvědomovala si to Itálie. Jako důkaz nově vzniklého východního spojenectví proběhl úspěšně konvoj armády dislokované v Arménii do Rumunska, který měl hezký symbolický, bohužel však žádný strategický význam. Itálie totiž namísto úkroku na západ podnikla opravdu majestátní útok na Rakousko (z ničeho nic pět jednotek v těsném obklíčení Rakouska), čímž si ale zcela odkryla jih. A tak první prohra na Soče byla pouze labutí písní italského snažení a Itálie byla velmi rychle spojenými rakousko - tureckými silami rozdělena (3:1 ve prospěch Turecka) a poslední italská armáda se uchýlila do mnichovského exilu.
Na západě se naštěstí Francii povedlo ubránit proti přesile a Anglie, ač stále na 10 SC, přestala vypadat jako kandidát na vítězství. Na druhou stranu velmi zesílilo Turecko a tušil jsem, že mezi námi dojde nevyhnutelně k eskalaci, i kdyby třeba nemělo zlé úmysly, už jen z toho důvodu, že si jej nemůžu dovolit již nikam dál pustit. Pohyb poslední italské jednotky do Haliče mě naneštěstí donutil stáhnout jednotku na obranu Vídně, čímž došlo k rozbití kompaktní obranné fronty a tureckému postupu.
Po zničení poslední italské jednotky jsem zkusmo navrhl remízu, ani moc nevěře, že projde - přeci jenom tu byla teoretická naděje na vítězství Turecka nebo Anglie, ačkoli Anglie působila dojmem, že snad ani vyhrát nechce. Nepřekvapivě remíza přijata nebyla.
Závěrečná hra:
V závěru jsem se už pouze - s ruskou podporou - bránil turecké přesile. Mohl jsem tu obranu hrát trochu lépe, ale bál jsem se nějakých tureckých neortodoxních tahů. Turecko to mohlo také ve finále zahrát lépe a nestrkat si do všech mých center flotily. Ale možná to byl záměr - že mě nechtělo zničit. Anglie znovu začala na Západě vítězit a znovu otálela s průnikem do Středomoří (a nevyužila tak chyby, kdy si na západě nechalo Turecko zničit flotilu a obnažilo tam cestu). Turecko nakonec po dlouhém otálení ukončilo agresi proti mě, doplnilo jednolitou protianglickou frontu a tím zřejmě (?) otevřelo cestu k remíze. Remíza je sice v pěti, ale po osmnácti letech bojů - no dle mého rozhodně není předčasná :-)
Shrnutí:
Za Rakousko relativně povedená partie - dělal jsem velké taktické i strategické chyby, ale tomu se člověk nevyhne. Jako chybu vnímám jednak dobytí Varšavy v roce 1901 - Rusko s flotilou v Rumunsku nebylo nepřítel a nebyl důvod ho oslabovat a štvát proti sobě, zvlášť když nebyla šance Varšavu udržet. Myslím, že útok na Varšavu by se býval vyplatil pouze v případě, že by Rusko nemělo šanci budovat, ale to v situaci, kdy mělo jistotu Švédska nastat nemohlo. Pozdější zradu proti Turecku naopak vnímám jako správnou a nutnou, ačkoli nevedla k příliš dobrým výsledkům, neboť jsem to poté velmi špatně zahrál. Naopak velmi povedené byly myslím některé tahy následující, zejména jsem pyšný na rozkazy z jara 1908, kdy jsem pouhým taháním jednotek bez podpory zcela eliminoval italský útok a zároveň nikam nepustil Turecko. I armáda v Arménii byla myslím poměrně vtipná věc.
Co se týče ostatních hráčů, velmi se mi líbila turecká hra, velmi oceňuji třeba (první) uzavření míru, když to bylo nahnuté s Anglií, to by ne každý udělal, zvlášť, když mělo Turecko důvody Rakousku nevěřit. A mnoho tahů bylo vskutku parádních.
Rusko nemělo moc příležitost se ukázat, neboť mělo smůlu na sousedy na začátku. Na tu sílu, kterou mělo, klobouk dolů, že se dokázalo udržet, snad jen chvílemi hrálo příliš úzkoprse ve snaze nepustit nikoho do Varšavy - ale kdo by se mu divil, po těch zkušenostech z úvodu partie :-)
Itálie hrála naprosto nedůvěryhodně. Vždy na někoho vyzkoušela nějaký útok a ve chvíli, kdy to začalo drhnout, to stočila na druhou stranu. Je jasné, že údělem Itálie je zrazovat a bez toho nemá moc šanci na úspěch, ale všeho moc škodí, a tak nakonec Itálie dopadla tak, jak dopadla.
Anglie myslím na to, jakou měla příležitost, zahrála dost špatně. Ze začátku působila hodně bezradně, pak když jí Německo darovalo pozici nejsilnějšího hráče, tak úplně nevěděla jak s ní naložit - jako by vůbec nechtěla vyhrát. Myslím, že útok na středomoří měl přijít daleko dřív, nejlépe už na jaře 1909, a Anglie by měla velkou šanci. Na druhou stranu průchod úvodní Liverpoolské armády přes Norsko, Finsko, Petrohrad, Pobaltí a Prusko do Berlína bylo něco, co mě dost bavilo a co je hodno ocenění. (mimochodem stejně tak úvodní turecká smyrenská armáda udělala nejprve kolečko přes Con - Bul - Rum - Sev - Arm - Smy - (Ank - Smy), aby posléze pokračovala Con - Gre - Alb - Apu - Rom - Tus - Pie - Tyr, aby jí konec partie zastihl v Čechách...)
Francouzský odvážný začátek se mi taky dost líbil, Francie pak měla trochu smůlu, ale Anglii se bránila velmi dobře a budiž jí za to díky.
Německo nemělo moc šanci, ale také hrálo docela nápaditou, odvážnou hru, dokud hrálo. Řízenou sebevraždu bych mu vůbec nevyčítal.
Rusko (Mortalhead)
Krátký komentář za Rusko:
K samotné hře nemám moc do dodat, bylo to celé o vyvažování, kde Rusko hrálo vzhledem ke své velikosti nikoliv zásadní roli…..
Úvodní fáze hry – asi jsem začal moc ambiciózně útočně na severu a jihu, ale přesto mě překvapilo, že mi Rakušan, když jsem indikoval spíše konflikt s Tureckem, vlezl první rok do Varšavy při vědomí toho, že z ní bude nejspíš vytlačen a sám si tím nějak nepomůže. Výsledek byl z mého pohledu očekávaný, Rakušan byl vytlačen z Varšavy, naopak Turecku jsem musel vyklidit Rumunsko a o rok později i Sevastopol, který byl neudržitelný. O rok později se Brit rozhodl, že to zkusí na severu a pod tlakem Turka nebylo Švédsko udržitelné - v situaci, kdy se Moskva sama bránila tureckým útokům.
Střední fáze – v situaci, kdy se Turecko dostalo, po italském posunu na východ na moři, pod rakouský tlak, byl obsazen Rakušanem Sevastopol – ve chvíli, kdy se Rakušan posunul na jihu, vycítil jsem šanci získat historické území zpět a obsadil jej vcelku bez problémů, bez ambicí na další expanzi v tomto směru. Zároveň ale časování vyšlo tak, že nezůstal nikdo, kdo by bránil z Moskvy Petrohrad, tudíž jsem přišel ve prospěch Angličana o Petrohrad a nahradil jej Sevastopolem. Zároveň jsem sledoval, jak se Brit pomalu ale jistě prokousává přes Německo, zatímco kolem Balkánu se to stále mlelo bez jasného závěru (v této souvislosti jsem hlavně nerozuměl častým italským změnám tahů).
Někdy kolem roku 1810 se konečně Turek s Rakušanem shodli na tom, že Anglie je větší nebezpečí a začali spolupracovat, což umožnilo i mě soustředit se více na sever. Do této skupiny se nezapojil Ital, který se rozhodl zaútočit na Rakousko, což se v dlouhodobém horizontu, s tureckým loďstvem před Neapolí, ukázalo jako zničující. Mně se zároveň podařilo obsadit zpět Petrohrad a po 10 letech se znovu dostat na 4 SC.
Závěrečná fáze hry – z mého pohledu už byl zbytek hry jen o snaze vyvíjet alespoň nějaký tlak na Angličana, aby musel držet dvě jednotky na severu, případně Berlín a nemohl tak všechno posílat na Francii. Zbytkem jednotek jsem střídavě naznačoval Turecku, tomu především, a Rakousku, ať se konečně dohodnou a vyrazí na západ v nějaké koordinované podobě, čehož součástí bylo i krátkodobé obsazení Ankary, kdy jsem měl dojem, že Turek chce spíše bojovat regionálně. Žádné větší ambice jsem nicméně neměl a spořádaně jsem příslušnou jednotku zrušil po dobytí Ankary Turkem zpět, stejně jako jsem vzápětí vyjel Sevastopolem na sever, abych demonstroval svůj zájem na boji proti společnému anglickému nepříteli, což se snad plus mínus nakonec podařilo.
Musím přiznat, že mě anglická ochota přistoupit na remízu překvapila, Marseille se ještě dala dobrat a celkově bych neviděl britské šance jako úplně špatné, i když by byl početně slabší.
Každopádně, přes omezenou roli Ruska to byla moc zajímavá hra…díky spoluhráčům a zvláště GM za trpělivost.
Turecko (Daevin)
Zahájil jsem standardně, ovšem hned na jaře mě Rus pustil do Černého moře. Navíc Rakousko je v Haliči, tak to zkusíme vyrazit na sever. V roce 1903 dobíjím Sevastopol a nabízí se mi možnost vrhnout se na Rakousko, které válčí s Itálií. Rozhodnu se místo toho Rakousku pomoci, za což jsem o rok později odměněn jeho zradou. (Já vím, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán). Opouštím tedy Sevastopol a jdu se bránit, Rus má stejně dost starostí s Anglií a nebude mít asi čas si Sevastopol zabrat. Rakousku se bráním úspěšně, ale v roce 1905 na mě najede ještě Itálie, chápu, řekl jsem si o to. Ale následná italská hra mě neskutečně irituje, protože mi přijde, že si Ital hází na kostce, co vlastně podnikne.
1906 Ital podporuje Rakousko do Řecka.
1907 Ital dává Řecko Rakousku, ale zároveň mu zabere Vídeň.
1908 Ital opouští moje výsostné vody a napadá Rakousko.
1909 Ital dobíjí moje Řecko.
1910 Ital opouští Řecko a opět masivně útočí na Rakousko.
Navíc v tomto období Anglie slušně naroste a je jasným kandidátem na výhru. Já toho už mám plné zuby a v roce 1911 provedu invazi do Itálie. Zatímco Ital bojuje v Rakousku, aby následně sebral Mnichov Francii, tak já zaberu takřka celou Itálii.
Rok 1913 a co dál? Při pohledu na mapu s překvapením zjišťuji, že tuhle partii bych možná mohl zkusit i vyhrát. Tento záměr bez Rakouských center určitě nevyjde, takže můj cíl je jasný. Navíc si mohu zkusit pomocí dvou západních flotil pod záminkou pomoci Francii vybudovat pozici pro případný útok na ni. Na západě to zpočátku jde dobře, na východě mnohem hůř. Rakousko na mapě se bohužel líbí Rusovi a tuto koalici bych asi byl schopen porazit, ale jen velice pomalu. Na západě se navíc situace začne vymykat kontrole a Anglie jasně vítězí ve Francii. Asi nejzodpovědněji se zachová Rus, který se vydá na západ bránit možnému průniku Anglie do střední Evropy. Jeho příkladu následuji a v rámci ukázky mých dobrých úmyslů vracím Rakousku Terst. Hurá remíza je schválena. Situace po vyhodnocení:
 |
