ODEVZDANÉ PREFERENCE
| F | E | I | G | R | A | T | Daevin | | I | A | E | F | R | T | G | Fraglin | | I | R | E | G | F | A | T | Grtek | | I | G | F | A | R | E | T | Jrd | | I | A | E | T | F | R | G | Majk | | T | I | E | F | R | G | A | Mortalhead | | G | A | F | T | E | I | R | von Stichen | 2014 budování Situace před vyhodnocením:
 Vyhodnocení:
Reporty ke hře
od Jrd, Itálie a Řecko:
Ahoj,
díky za bezproblémové vedení hry! Prosím pošli všem můj report. Díky.
Musím přiznat, že Itálii jsem si celkem přál, ale Řecko je standardně naprosto nejslabší malmocí, protože nemůže v prvním roce budovat, pokud všichni hrají očekávávaně. V kombinaci s Itálií je to určitě lepší, ale pořád je mnoho lepších dvojic. Nicméně jsem se rozhodl hned od začátku Řecko maximálně využívat a nezatajovat, že patří k Itálii.
Úvodní plán byl spojení Balkánu a ovládnutí Středomoří. První rok jsem získal Rakousko, které jsem během hry několikrát ztratil a získával zpět a v podstatě se stalo klíčové v mé obraně v pozdějších fázích. Balkán jsem ovládl, zbavil se Jugoslávie a stál před branami Turecka a Egypta. Zcela jasně zaměřen na východ. Proto jsem moc nepochopil, proč Španělsko plulo před brány Tunisu a pak mi naznačovalo, že je přátelské. Moc důvěry to ve mně nevzbudilo a rozhodl jsem se si pokrýt i západní Středomoří. To mě zdrželo v ovládnutí Egypta a Turecka a myslím, že mělo klíčový vliv na na můj budoucí rozvoj směrem na sever a západ. Asi jsem měl Španělsku věřit, že válku nechce. Mezitím se ozbrojená neutralita s Francií a Německem proměnila v útok na mě a poprvé jsem přišel o Rakousko. Bohužel se mi ani z jednoho nepodařilo udělat si spojence. Předpokládám, že hlavní důvod byly právě mé úspěchy na Balkáně a Středomoří. I když hlavně Francii jsem dával dost jasně najevo, že zrovna my dva bychom si mohli pomoci.
V střední fázi hry jsem si naplánoval ovládnutí Turecka, chtěl si smlsnout na Španělsku a zatlačit na Rusko. Severní hranici jsem chtěl pouze bránit. Turecko jsem vcelku rychle ovládl. Na druhou stranu spojená Anglie se Španělskem (btw dle mého nejsilnější kombo ve hře) ovládly Tyrhénské moře a začala bitva o Tunis. Tady si myslím, že to Anglie prokaučovala, protože místo, aby se koncentrovala na Francii a Německo, které měla blíže, tak prudila mě u Tunisu. Naštěstí se Anglie dostala pod tlak Německa a Francie a já v klidu ovládl Středomoří. Ovšem postup proti Rusku se zarazil v Rumunsku a navíc proti mně vyrazila trošku nečekaně a především úspěšně Francie. Sice jsem se jí ubránil, ale opět ztratil Rakousko a na chvíli dokonce i Benátky. Tady si myslím, že jsem definitivně přišel o možnost vyhrát.
V závěrečné fázi jsem musel vše vsadit na znovu získáni Alpských zemí a všude jinde se zastavil. Zase jsem měl trochu štěstí, protože Francie se vrhla na Německo, které ji v podstatě celou hru krylo, tím otevřelo druhou frontu a já se mohl vrátit do patové linie postavené na Rakousku. Sice jsem následně ovládl ještě Španělsko a Sevastopol, ale to už bylo Německo v plné síle a Francouz se opět pokorně vrátil do jeho tábora. Anglie už nebyla. Chybělo mi jen jedno centrum, ale už ho nebylo, kde vzít.
Dle mého skvěle zahrál von Stichen (Němec) a já nevyhrál především kvůli tomu, že jsem nenašel ani v Rusku ani Francii ani Anglii spojence.
Super hra a těším se na další Versailles
Jrd
od Grtek, USSR a Bukurešť:
Zdravím všechny hráče a gratuluji Itálii a Německu ke krásnému výsledku. Myslím, že určující pro jejich úspěch bylo zejména, že ukázkově spolupracovali - nebo se alespoň navzájem neobtěžovali - ve střední hře. To jim dodalo čas zmasakrovat všechny soupeře :-)
Jako skoro každý jsem dal v preferencích na první místo Itálii. Ta mapa je prostě nevyvážená. S losem jsem byl ale jinak spokojen. Za Rusko jsem na začátku doufal, že bychom třeba nemuseli jít po sobě s Polákem, což bylo dáno neznalostí zákonitostí mapy - holt je to asi ruský osud bránit se ve Versailles polskému útoku. Naopak jsem neměl na začátku blokovat Turecku Bulharsko - to jsem si uvědomil už po jaru - tím jsem se připravil o možného spojence (ale taky soupeře) a Itálie dostala už kór hodně prostoru na Balkáně. Polsko by mě pravděpodobně porazilo, naštěstí pohlo Německo s jednou jednotkou do Pruska, což byl ten rozhodující impulz, abych se dokázal probít do středního Polska. Snažil jsem se dostat Německo na svou stranu, i proti Itálii později, ale to bylo dost marné, Německo si na východě realizovalo jen své vlastní plány i na můj úkor, a dobře taky dělalo, jak je vidno. Když se konečně podařilo vytlačit z Petrohradu posledního Poláka a z Finska posledního Švéďáka, doufal jsem, že by se třeba mohlo podařit získat zpět od Německa ztracené Polsko a dostat se zpět do hry - ale chyba lávky - Německo si velmi předvídavě ustoupilo do podoby kompaktní fronty a jakékoli útočení by bylo zbytečné. Pak už to bylo pro Rusko až do konce hry jen balancování mezi Skyllou a Charybdou a doufání, že hra dospěje do remízy a že v té remíze bude i Rusko. Dost se divím zejména Itálii, že remízu schválila (navrhla?) už nyní a ne třeba až za rok - furt to ještě úplně stoprocentně zapatované nebylo...
Jinak Versailles (až na tu nevyváženost na startu) pěkná - jen už tam bylo na mě trochu moc "stupňů volnosti" - je to v tom gunboatu hroznej zmatek :-)
Díky GM za správu hry a za trpělivost a prosím o přeposlání všem hráčům (jejich adresy stále nejsou v mailu viditelné)
Grtek
od Daevin, Francie a Egypt:
Ahoj všem,
GM díky za super vedení hry a všem hráčům za pěknou partii.
Pohled Francie/Egypta
Tahle dvojka do kupy moc nejde, jediné o co jsem se s Egyptem mohl snažit bylo zažíznutí Turecka, což jsem také udělal, ale nakonec se to neukázalo jako moc dobrý krok.
Za Francii se mi podařil první rok, ale pak jsem se dostal pod tlak Anglie se Španělskem(moc pěkná kombinace). Nakonec jsem počáteční roky přečkal jen díky tomu, že jsem vyvořili hezkou koalici s Itálií a Německem.
Po roce 1935 mi už nehrozilo bezprostřední zničení. Uvědomil jsem si, že proti Británii bojovat bez flotil nemůžu a než nějaké postavím, tak už budou ostrovy Německé, Španělsko byla sice možnost, ale Italsko-Řecká koalice mi připadala už příliš silná než, abych jen nečině přihlížel. Vydal jsem se tedy na výlet na východ. S pomocí Německa se nám podařilo Itálii trochu zatlačit. V té době mi bylo jasné, že Itálský postup je zablokován, ale problémem bude Německo, které si v klidu zabíralo zbytek Británie. Stále jsem doufal, že Rusko se spojí s Itálií a vytvoří protiváhu proti naší koalici, která by dovedla partii k remíze.
Na podzim 1940 jsem usoudil, že moje naděje na dva stejně silné bloky je marná. Rusko se s Itálií nebyli schopni domluvit a Německo po dobytí Británie by se v klidu mohlo soustředit na Rusko nebo klidně i na mne. Rozhodl jsem se k zoufalému kroku a pokusil se změnit tábor. Německo jsem sice dokázal zaskočit, ale Itálie toho nemilosrdně využila a přehnala se přes moje jižní centra a i Španělsko. To znamenalo opět se snažit bránit jí. Že partie nakonec dopadla remízou, které jsem se ještě zvládnul zúčastnit se považuji za neočekávaný úspěch. Pravdou je, že od Itálie mě překvapilo, že s remízou souhlasila tak brzy, ještě se mohla pokusit prorazit v Atlantiku nebo v Rusku, ale uznávám, že už by to nebylo moc pravděpodobné.
Daevin
od Fraglin, Anglie a Madrid:
Zdravím,
díky za hru - i když pro mě nedopadla příliš dobře, byla zajímavá.
S počátečním rozlosováním jsem byl více než spokojen - Anglie a Španělsko - krása. Samozřejmě se hned zkraje nabízelo napadení Francie ze dvou stran, což jsem v podstatě udělal. Vše se vyvíjelo celkem slibně a síla Anglie velmi příjemně rostla - ale ještě více rostlo mé sebevědomí. A to s velkou nelibostí sledovalo rozlet Itálie a její nikým nezadržitelné tažení na balkáně. Proto ji Španělsko začalo trochu prudit - z počátku nešlo o válku, ale o vázání některých jednotek, aby egypt popř Turecko mělo šanci se udržet. Trochu jsem jim asi prodloužil život, ale v důsledku to vedlo k zaražení mého postupu a následného kolapsu. Část mých chyb vznikla i z toho, že jsem jednou špatně přečetl tahy - v nich Franice dávala podporu Německu a já měl pocit že mě :-) Ve válce s Německem jsem udělal několik taktických chyb - a pak jsem se už jen vezl na šikmé ploše. Konec jsem si asi zasloužil - gratuluji Německu i Itálie k velmi dobrému výsledku a Franci a Rusku k přežití ve velmi nepříznívých podmínkách.
U Egypta je dle mě škoda, že nešel proti Itálii - pomohlo by to mě i Francii a vše by možná dopadlo jinak :-)
Fraglin
od von Stichen, Německo a Bělehrad:
Milí spoluhráči,
děkuji Vám za hru, byla to pro mě veliká zábava. Děkuji Jackovi za skvělé gmování.
A nyní mi již dovolte podělit se s Vámi o zprávu německého Reichsministerium für Volksaufklärung.
Úvodní hra
Spojenec v podobě Srbska byl v porovnání s některými ostatními alternativami vyhodnocen jako pozitivní a Říše se před zahájením těšila na expanzi v balkánském směru. Bohužel, po prvním roce zbyly německým matkám oči pro pláč a generálové dostali látku k přemýšlení. Nepřátelské Československo ve Slezsku zahnalo útočné německé armády k obraně, na Balkáně se dobytím Bělehradu prezentovala hitmanská dvojka Ital s Řekem a Angličan se nakvartýroval do Holandska.
Přes ouverturu hodnou Sofoklových děl Říše přežila. Mlýny se sice točit začaly, leč za hranicemi. Anglie šla na Francii a Polsko do SSSR. Vystřelili bychom šťastnou salvu, kdybychom se nebáli, že na sebe příliš upozorníme.
Životně důležité bylo vypořádat se s ČSR. Vážení, s tímto trojským koněm za zády totiž nemůžete NIC. V roce 1931 byl úkol splněn, přičemž Srbsko dostalo při jeho plnění čest padnout pro Vaterland.
Raná střední hra
Mitteleuropa zajištěná, obrátili jsme opět zraky ven. Dva roky pozadu oproti původnímu časovému plánu expanze nicméně znamenaly, že množství starších konzervativních maršálů sklátil infarkt. Ty mladší pak zaslepila chtivost a pokusili se dobýt prázdný Gdaňsk. Bohužel, zrovna ve chvíli vloupání se zvítězil v Pinských bažinách maršál Tuchačevský a ustupující polská domobrana stihla přístav pokrýt.
Z tohoto neúspěchu byly vyvozeny důsledky, a troufám si říci, že následující doba byla zlatým věkem německé strategie. Když se v obou zahraničních konfliktech začali profilovat vítězové, na východě SSSR a na západě Anglie, rezignovali jsme na územní zisky, a z expanzních armád vytvořili expediční sbory na přímou vojenskou podporu obou sousedů. Díky této investici se později z Říše stala velmoc, protože
- vděčné Polsko časem neváhalo německou jednotku podpořit na vlastní území ztracená sovětské expanzi
- Kriegsmarine navzdory počáteční poziční i početní nevýhodě dokázala zvítězit nad Royal Navy
- za přispění Francouze a Itala byla z původních "contested lands" Švýcarska, Rakouska a Mnichova vytvořena demilitarizovaná zóna, umožňující koncentraci sil na hlavních bojištích
Pozdní střední hra
Byl jsem pevně uchycený v Anglii a Polsku a bojoval daleko od území Říše. Moje situace by byla skvělá, kdyby ta Italova nebyla ještě lepší. Rozhodl jsem se co možná hystericky na něj ukázat prstem, abychom nejlépe s Francií vytvořili united front. Že Francouz měl stejný nápad a hned napoprvé naznačovanou podporu využil, bylo příjemným překvapením.
Závěrečná hra
Itálie zajištěna, nechal jsem generály dobírat Anglii a Polsko a sám odjel pospat si na Havaj. Chybu jsem si uvědomil teprve ve chvíli kdy mi z Mnichova přišel pohled s francouzským razítkem.
Situace byla dvojnásob zlá. Moje cesta k vítězství rozbitá, italská se naopak opět otevřela. Nechtělo se mi, opravdu ne, ale čelit jsem mohl jediným způsobem. Dlouho jsem kousal a všechno se povedlo spolknout, pak jsem se na Francii usmál, ať si všechno nechá, jen se pojďme zase věnovat Itálii. Francouz se sice chtěl ještě prát, naštěstí moje pasivita a italská razance ho nakonec přesvědčila. Když se odporoučel zpět na italskou frontu, objevila se poslední šance na vítězství.
Konec
Pomalu sílit již nebylo možné. Stabnul jsem Francii i SSSR najednou a dvě centra chyběla do cíle. Následující tanec na ostří nože s italským protivníkem, kterého tímto zdravím, byl tím nejadrenalinovějším zážitkem v celé partii.
Nad druhým návrhem na remízu jsem dlouho přemýšlel. Vyhrát tuhle krásnou partii jsem chtěl strašně moc, ale Ital byl blíž a já si nebyl úplně jist francouzskou příčetností (bál jsem se, aby nenechal vyhrát Itala kvůli nějaké domnělé křivdě).
S remízou je tedy spokojen i Deutsches Volk a zdraví své bratry z nové Evropy.
Těším se příště.
von Stichen, Němec
Situace po vyhodnocení:
 |
