PRAVIDLA A INFORMACE

  Úvod
  Diplomatický sbor
  Pravidla pro hry e-mailem
  Pravidla pro GM

  Pravidla hry
  Tabulka sektorů
  Jak psát rozkazy
  Rozdělení mocností
  Ukázková partie

  Ke stažení
  Odkazy
  FAQ

Teorie
  Pojednání o Diplomacii
VARIANTY
  Standard
  Gunboat
  Ancient
  Imperial

  Versailles
  Eskalace
  Great War

Gunboat liga
  Pravidla
  Výsledky 13/14
  Výsledky 10/11

DIPLOMATICKÝ SBOR

  Přihláška do sboru
  Seznam hráčů
  Síň slávy
  Věčné bojiště

  Aktuální pořadníky a informace
  Probíhající partie
  Archiv dohraných partií

LOGIN
Nepřihlášen

hráč
heslo
NOVINKY VALKA.CZ

L19 Titánie - finále K5
Datum zahájení: 09.05.2014
Datum ukončení: 04.09.2014soubor s aktuálním stavem

 
HráčE-mailMocnostUmístěníSCPoznámka
Stop  Rakousko-Uherskoremizoval 11 
worminator  Anglieremizoval 15 
Jrd  Francieremizoval 2 
von Stichen  Německonepřežil 0 
JacekQ  Itálienepřežil 0 
Arthur  Ruskonepřežil 0 
Fraglin  Tureckoremizoval 6 

ODEVZDANÉ PREFERENCE
RGFTEAIArthur
TEIARFGFraglin
GIRATEFJacekQ
FG*****Jrd
TFEAIRGStop
GRFETAIvon Stichen
ETRIFGAworminator

2014 jaro

Situace před vyhodnocením:

Vyhodnocení:
Anglie

Začal jsem neutrálně a pak zkusil Belgii s tím, že Francouz bude stát o spojenectví. Nestalo se, tak jsem improvizoval podraz Ruska - za ten se omlouvám, ale když jsem viděl jih, nebyl Rus do budoucna spojenec... Potřeboval jsem budovat. Mmch, Rakušan to rozjel nevídaně a bylo jasné, že bude v partii silným hráčem. Velké díky patří Turecku, které hrálo obranu skvěle.


Francie se na mě tlačila, takže jsem šel proti ní a snažil se budovat spolupráci s Německem. Před jarem 1904 jsem chtěl do Mid-Atlantic Ocean, což by mi umožnilo efektivní útok na Francii, ale bylo mi jasné, že se tam bouncnem s Itálií... Tak jsem to zkusil jinak, ale vzápětí si uvědomil, že tam Ital strašně překáží a že by se měl raději bránit proti Rakousku. Teď nevím, jestli to bylo dobře, ale prostě jsem ho z Mid Atlantic Ocean vyhnal - s tím, že bych mu pak cutnul Portugal a mohl být ve Španělsku, kdyby ustoupil do Středozemního moře. Tím bohužel začala smutná kapitola - honění Italské flotily, protože místo očekávaného ústupu přišel "útok" přesunem do North Atlantic Ocean. Myslím si, že to ze strany Itala byla blbost, ale chápu že byl naštvanej... Jen bych se ho chtěl zeptat, proč si na podzim 1905 nenechal tu flotilu zničit, aby mohl doma stavět?


V tuhle chvíli jsem si myslel, že úspěch bude přežít. Rakušan svíral Turecko a boj byl v plném proudu. Ale, jak jsem již psal, obrana Turecka byla super. Vzhledem k tomu, že Němec sílil a k pozici mých jednotek jsem na podzim 1906 zkusil zákeřný útok, který nevyšel. Na protiútok jsem byl připraven, ač mě překvapilo, co všechno Němec otočil. Na podzim 1909 děkuji Francii za pomoc. Německo byla velká hrozba a společně jsme to zvládli. Byl tlačen ze tří stran a rychle ztrácel.


V roce 1912 jsem získal hodně území. Francouz ovšem taky. Rakušan byl silný. Spolupráce Francie a Anglie mohla pokračovat, společně bychom Rakousko porazili. Jenže by byla jen otázka času, kdy se pustíme do sebe. A já měl pro postup jen východní koridor, takže bylo pravděpodobné, že Francie by získávala rychleji. Nemohl jsem ani nechat jednotky na jejích hranicích bez toho, aby to bylo divný a jasný. Proto jsem zaútočil již na podzim 1913, ačkoliv mi bylo jasný, že na linii Picardy - Burgundy vznikne Francii jednoduchá obrana.


Myslím, že to bylo dobré. Pár jednotek mi ale chybělo, fronta byla komplikovaná (Mnichov hlavně), Rakušan i Turek zareagovali (z jejich pohledu) správně a Francouz dobře bránil. Nepostupoval jsem na západě dost rychle - zpětně si myslím, že jsem měl risknout nechat si Francii trochu v zádech a hlavně posunout flotily do Sředozemního moře, ale byl bych hrozně zranitelný. Strašný byl tah z Paříže a Burgund na jaře 1916, ale asi by to stejně nic nezměnilo...


Přišla ztráta Mnichova, na jihu dorazila Turecká záchranná flotila přesně na čas a bylo v podstatě jasné, že to bude remíza - otázka byla v kolika a s kolika SC. Na jaře 1917 jsem jasně tušil, jak Rakušan z Mnichova zahraje, ale nakonec jsem podle toho tušení nehrál, což byla další chyba. Na jihu jsem to taky neodhadl - kdybych dobyl Marseilles, bylo by líp... Tyhle drobnosti rozhodly o tom, že neskončím se 17 SC, ale jen s 15. V posledním roce jsem chtěl dobýt zpět celé Německo a pak už jsem souhlasil s remízou.


Mohl jsem skončit líp, ale jste moc dobří. Na vítězství to asi nebylo nikdy, ale jsem spokojen.


Turecko

Můj původní plán (být kamarád s Italem i Rakušanem, na balkáně mít jen omezené požadavky a stát pevně proti Rusku) se zhroutil hned v prvním roce, bleskovým nástupem Rakouska a konvojem Itáleie do Tunisu. To byla ohromná čára přes rozpočet (gratuluji Stopovi) a já místo poklidného přežívání lehké "korekce" okolí bojoval většinu partie o holé přežití. Naštěstí Itálie nepřešla do přímého útoku na Turecko (uf...) a znemožnila rakušanovi stavět další flotily (pro ěm asi klíčové - sláva Itálii) První fáze obrany proti Rakousku se završila kolem roku 1906 kdy Rakousko bylo nucenou zbourat obě flotily a mě se konečn ě otevřela cesta z přežívání k aktivnější hře. Trochu jsem se bál narůstající Německé síly (Anglii jsem v tuto chvíli asi ještě dosti podceňoval). Proti oslabenému Rakousku jsem neměl žádné velké výhrady, ale pochopitelně jsem měl zálusk na centra na pobřeží černého moře. Blokoval jsem proto Albáni, aby Rakušan nemohl opět stavět flotilu - s jednou mi nemohl být nebezpečný. Díky zakousnutí se Francie a Itálie jsem měl možnost se věnovat jen obraně/útočné válce proti znovuposilujícímu Rakousku. Bylo to velmi na hraně a úspěchy byly střídavé, jednou nahoru, jednou dolu. Předpokládal jsem, že Rakousku jde především o výhru (dobrovolně si Rakousko do GB moc lidí nebere) a vyplatí se mu tedy riskovat - a hlavně pro něj nemá cenu přistoupit na nějaké příměří. To se povedlo až před koncem hry po výrazném nástupu Anglie, kdy se nám i přes boje trvající čtrnáct let podařilo udělat prá trochu společných tahů. Mojí ambicí na konci bylo získat ještě rumunsko, ale bál jsem se, abych tím Rakousko nenaštval příliš a ono nenechalo vyhrát Anglii. Ale toto poslední rohozdnutí za mě vyřešila nemoc, která mi znemožnila přemýšlet nad posledním tahem.


Rakousko

Postoupil jsem do partie na posledné chvíli jako čerstvý vítěz za R-U a moc vybírat sem si nemohl, a osud mi znova dal Rakušáka. Zemi za kterou mám jedny z nejlepších výsledků ale za kterou hraju nerad:-) Noa protože už samotný postup do finále byl pro mě po loňském vítězství opakovaným úspěchem, rozhodl jsem se hrát hop nebo trop no a vyšlo to parádně. Možná taky trochu proto, že Rus byl poněkud z formy....
Pak přišla hrubá chyba a v roce 1004 místo abych dobral Sevastopol a dorazil Turka tak jsem se pokoušel o obranu na severu no a přišel o oboje. Stichen by to nazval úmyslným stáhnutím se aby si ostatní mysleli, že jsem chudák a nechali mě být....:-) No a nakonec na to, Stichen hrající pro mě překvapivě za Němce dojel a vypadl.
V roce 1907 jsem obětoval Řecko, podrazil Itala /omluva/ a vyrovnal frontu na severu a západě ...no a bylo jasný, že už neprohraju. Zbytek mých kladných i záporných tahů už velmi věrohodně popsal turecký sultán, Fraglin. Tomu skutečně velká poklona za tu pružnou obranu...místy jako by se mí díval přes rameno :-)


Francie

Angličan mi hned na začátku vplul do Kanálu, což se rozhodně nedá považovat za přátelský krok. Neviděl jsem tedy důvod mu nechat Belgii. Jinak celou mou hru ovlivnilo dost nečekané spojenectví Itálie a Rakouska. To, že Ital rezignoval na Balkán a plně se zaměřil na mě mi nedalo moc možností. V jednu chvíli mi bylo dost úzko, když Ital vplul kolem 1904 do Atlantiku, ale naštěstí ho dost nepochopitelně bavilo prudit spíše Anglii než mě. Zajímalo by mě proč?

Mně to umožnilo však konečně rozvinout ofenzívu na směr Tunis a Itálie. Když se mi Evropa zdála pěkná, spokojeně jsem si seděl v Belgii a naznačoval Německu, že tu má klid a může se zaměřit jinam, tak se Němec rozhodl, že v Belgii by měl být on. To do té doby můj relativně přátelský postoj vůči Německu změnilo. Zajímalo by mě proč se v tu dobu nezaměřil spíše na Anglii nebo na Rakousko, což mi připadlo logičtější?

Nicméně já se rozhodl, že Anglie je lepší spojenec, postavil jsem se plně na její stranu a vrhl všechny síly proti Německu. Začalo se dařit, Evropa byla opět pěkná :-) Někdy kolem 1913 bylo Německo ukončeno a já i Anglie jsme měli po 9 centrech. V tu chvíli jsem doufal, že to s Anglií společně dotáhneme k prvním dvou místem s tím, že jsem měl pocit, že možnosti jsou vyrovnané a prostě se ukáže, kdo je šikovnější a bude mít více štěstí. Navíc jsem tušil, že je ještě brzo na náš vzájemný souboj, že by z toho v lepším případě byla max remíza. Bohužel Anglie to viděla jinak a přistihla mě s kalhotami dole.

Zbytek partie už byla jasná záležitost. Anglie mě tlačila, já se snažil bránit jak to šlo, aby z toho byla remíza. Turecko mi naštěstí přijelo na pomoc. Za to díky! Přiznám se, že jsem moc nechápal liknavost Rakouska, které mi ani armádou ani flotilou moc nepomohlo a snadno mohlo. Kdybych padl, tak by možná ještě Anglie těch 18 center dala.


Německo

Když finále, pojďme se prezentovat příslušným zahájením, taková hesla visela v roce 1900 v každých říšských kasárnách. Do Tyrol, ukázat Itálii, že nad Rakouskem drží jeho velký bratr ochrannou ruku, a do Dánska, zahrozit Rusku.

Jak Říše řekla, tak udělala. Bohužel, hned po prvním roce jsme museli otáčet o 180 stupňů. Krok do Tyrol byl krokem do prázdna, neboť Ital protirakouské ambice neprojevil, obávaný Rus ztratil Varšavu a Rakušan budoval tři jednotky. Naštěstí u nás v západním trojúhelníku jsme si přes drobné diplomatické šarvátky dokázali všichni udržet dveře otevřené, a tak jsem již na jaře 1903 mohl začít zachraňovat před Rakouskem svět, povzbuzovaný ze severu i západu.

Tento můj krok, ač nezbytný, zasel nicméně do budoucna semínka mé zkázy. Semínka, která bohatě zaléval Ital.

Očekával bych, že ve chvíli nevídaného mocenského vzestupu Rakouska bude právě Ital první bít na poplach. Doufal bych, že obětuje-li někdo (Říše) jednotky na zajištění rakouské fronty, Ital se přidá, pokud udělal ten omyl, a frontu už dávno nemá. Věřil bych zkrátka, že udělá všechno jiné, než že vrhne svoje síly na západ.

Italská nezodpovědnost uvázala francouzské jednotky do Středomoří a já byl lapen v boji s Rakouskem bez spojence, který by mi mohl pomoci s Anglií, která seděla za mými zády se založenýma rukama. Můj boj se zlým Rakušanem byla moje průkazka k žití – ve chvíli, kdy moje užitečnost dostane trhliny, budu Angličanem bez milosti zaříznut.

Alternativy:
1) Udržovat v boji s Rakouskem status quo a doufat, že 1) Ital dostane rozum, 2) Francouz mu odpustí a 3) Anglie bude čekat, než se Francouz vrátí
2) Zaútočit na Anglii

Erschütternd.

Zvolil jsem druhou možnost, ukradl Moskvu a zkusil najet na Anglii. Bohužel Angličan byl inteligentní a v tu samou chvíli najel na mě. Měl jsem tou dobou možná hodně jednotek, vážení (Francouzi), ale moje pozice? Tragická. Měl jsem málo flotil, malé možnosti dobýt další centra a tím pádem rychle ukončit válku s Anglií. A tak když se Francouz prezentoval nepřátelskou neutralitou, zkusil jsem si vypomoci jeho Belgií. Proti přesile jsem se ale prosadit nedokázal, a když se přidalo Rakousko – kterému tímto děkuji za benevolenci při mojí válce s Anglií – boj na třech frontách rychle vedl až do hořkého konce.

Situace po vyhodnocení: