| Hráč | E-mail | Mocnost | Umístění | SC | Poznámka |
|---|
 | | mojmirovec | | Německo | nepřežil | 0 | | | Shako | | Turecko | remizoval | 12 | | | Crucian | | Anglie | remizoval | 10 | | | Between | | Rusko | nepřežil | 0 | | | Daevin | | Itálie | remizoval | 12 | | | RoBo | | Rakousko-Uhersko | nepřežil | 0 | | | Grtek | | Francie | nepřežil | 0 | |
ODEVZDANÉ PREFERENCE
| F | R | E | G | I | A | T | Between | | I | E | F | T | G | A | R | Crucian | | F | T | E | G | I | R | A | Daevin | | I | G | F | A | E | T | R | Grtek | | G | E | R | T | F | A | I | mojmirovec | | F | T | G | A | I | R | E | RoBo | | T | A | R | F | I | G | E | Shako | 2014 podzim Situace před vyhodnocením:
 Vyhodnocení:
Rusko (Between):
Začátek hry jsem chtěl pojmout netradičně a zkusit risknout trochu jiné tahy. Bohužel se ukázalo, že s ohledem na tahy sousedních mocností to nebyl dobrý nápad. Vypadalo to na bleskurychlé zničení Ruska. Krátkodobá spolupráce s Rakouskem však umožnila překvapivě Rusku povstat z popela. I nadále jsem chtěl zkusit hrát jinak, než konzervativním soubojem s Tureckem, nepřinášející moc zajímavého. Obsazením vzdáleného Mnichova jsem se chtěl aktivně zapojit do bojů na západní frontě a jižní souboje ponechat bez většího zájmu. Společnými silami s Anglií jsem chtěl zatlačit Francouze. Anglie však dala přednost zradě a ukončila naši mírovou dohodu na severu. Díky tomu jsem naopak začal podporovat Francouze proti Anglii a toužil po maximální škodě způsobené zrádci. Podařilo se mi pomoct Francie do Berlína a vyhnat Anglána z pevniny a stejně tak vyhnat Anglána ze severu Ruska. To už však bohužel Francie byla i pod tlakem Itálie z jihu, Rakousko bylo vymazáno z mapy a Turecko mělo příliš volné ruce k útoku z jihu na Rusko. V mezích možností se dařilo velmi úspěšně brzdit posun jak jednotek ze severu a držet je ve Skandinávii, tak z jihu a oddalovat pád Moskvy. Zkáza však byla nevyhnutelná a Rusko padlo v den nastolení celosvětového míru.
Francie (Grtek):
bylo to ode mne totálně strategicky nezvládnuté. Bylo mi jasné, že ve chvíli, kdy už Anglie nebude mít jít kam jinam než do mě, tak se asi na spolupráci nedohodneme, bylo mi jasné, že v tu samou chvíli se na mě vrhne i Itálie a já půjdu do kytek, ale stejně jsem s tím nedokázal nic dělat. Asi jsem měl zkusit zničit nebo výrazně oslabit Anglii ještě před zničením Německa, i za cenu, že by se pak proti mě spojili, ale nevím..
Turecko (Shako):
Chtěl jsem zahájit protiRusku vpodstatě od začátku - Turecku tam
prostě vadí ta flotila na černém moří a v gunboatu to imho nemá jiné
řešení než její rychlá likvidace, pa se může vymýšlet, co dále. Ale
stejně je nejpohodlnější dobýt okolí černého moře a zajistit si tak
nějaké možnosti a obranu.
1901: Trošku jsem čekal jsem se to vyvine, ale vypadalo to nadějně.
Trošku mě znervozňoval Ital, ale tak proti Rusku to šlo dobře a
Rakousko vypadalo, že je mi nakloněno. Neměcko chce Švédsko. Lepší už
to být skoro nemůže.
1902: Pak z mě zatím nepochopitelného důvodu Rakousko změnilo názor a
začalo útočit na Turecko. Poté, co Rakouské války na dvou frontách
využila Itálie a zaútočila. Tak Rakousko se stále tvrdošíně brání nebo
bezhlavě útočí na Turecko. Těch pár let bylo pro mě opravdu
nepochopitelných, budu rád, když se k tomu Rakousko vyjádří.
1907: Po letech bojů byl výsledek opět takový, že Rakousko bylo na
odpis (přesto stále brání zejména proti Turecku), stejně tak Rusku
brání Rakousko, které je na odpis, místo aspoň malého náznaku nějaké
podpory pro Turecko a případně spolupráce oproti prokazatelně větší
Itálii (opět jsem moc nepochopil proč). Itálie roste, zatímco Turecko
se potuluje někde mezi 4-6 sc - držím všechna svá domací a průběžně
utočím, dobývám a ztrácím okolí černého moře + Řecko.
1908: Rakousko je konečně mrtvé, přesto opět bezhlavě útočí na Turecko
za Ruské podpory. Rus za celou dobu ani nenaznačil, že by se chtěl
věnovat Itálii. Naopak Itálie se chová velmi přátelsky i v době, kdy
je významně větší. Ač jsem tedy stokrát uvažoval, jestli nezačít válku
s Itálií, tak dávám přednost pokračování ve válce s Ruskem.
1909/1910: Válku Francie-Itálie nejspíš nemůže Francie vyhrát, hlavně
protože ji k tomu nedává Anglie prostor. Opět jsem hodněkrát uvažoval,
zda do té války nevsoupit na straně proti Itálii, ale pořád mi z toho
vychází, že to nepůjde a ještě bych na tom prodělal.
1910: Zabral jsem Jonské moře - itálské "koule" a nehodlám je pustit.
Itálie musela kvůli války s Francii vyklidit Balkán, takže tam mám
převahu, kterou si rovnež plánuju ponechat.
1911: Paranoidní pocit a neblahé očekávání, že na mě Itálie musí
každou chvíli zaútočit, který jsem měl posledních poslední roky
postupem času ustupuje až úplně mízí. Začínám si být vcelku jist, že
jsem v bezepčí a již se dožiju konce hry - konečně začínám řešit, jaký
výsledek bych chtěl uhrát na konci hry, místo řešení existenciálních
otázek.
Dobytí Ruska je otázkou času - hraju to raději na jistotu, žadné
zbytečné riziko.
jaro 1912: Nechci napadnout Itálii, protože si myslím, že hru nemůžu
vyhrát. Ale nechci se nechat hloupě zaskočit a odevzdat tak hru
Itálii, ikdyž by si to zasloužila. Zároveň nechci Itálii naštvat -
opravdu oceňuji, že jako další cíl byla vybrána Francie a ne Turecko.
Byť veřím, že bych se bránil dlouho a tvrdě, tak jsem tu válku nemohl
vyhrát. Stejně tak oceňuji, že se mě Itálie nepokouší vystrnadit z
Ionského moře.
podzim 1912: Itálie na balkáně stále slabá, ale já nemám pozice na
rychlý útok, abych zároveň dorazil Rusko na jistotu. Opouštím tak
Italské Srbsko, tak jak jsem na jaro naznačil. Itálie neprovedle na
jaro žadné tahy proti Turecku, stále pokračuje v bojích na západě.
zima 1912: Připouštím si, že jsem to s tou Italskou tolerancí možná
přehnal. I díky náznakům Itálie, že si to Srbsko můžu nechat. :-D
Dlouho počítám, zda může Itálie zkusit vyhrát rychlý zajištěním pozic
proti Turecku a dobytím ještě pár center. Dohromady sice neudržitelná
a nestabilní pozice, ale mohlo by to přinést vítězných 18 sc.
jaro 1913: Sazím na to, že Itálie je hráč a to vítězství zkusí -
rychlé zajištění pozic na Balkáně, doražení Francie, útok na Němcko a
rychlý prunik na Varšavu. Vyhodnocuju to z pozice Turecka jako
nebezpečné, ale nepočítal jsem to z pozice Itálie, zda je to reálné.
V kombinaci s tím, že válka s Ruskem už neváže většinu jednotek se
rozhoduji pro zajíštění Balkánu - i pokud by se Itálie rozhodla
podržet své pozice, tak jsem schopen vzít Srbsko. Společně s Moskvou
by to měli být 2 nové flotily, což by mělo na obranu proti Itálii
stačit.
podzim 1913: Itálie překvapila a nezajistila Balkán - moje "zajištění"
italské nevýhry se mění v útok na Itálii. Dlouho rozmýšlím, jak to
zahrát. Moje šance na výhru jsou nulové, vítěžná centra jsou za
patovou linií. Vidím tam jasnou remízu ve třech hráčích - stačí ji jen
dokončit. Anglie napozicovala na StP, Itálie na Brest. Netřeba
pokoušet štěstí - Itálie se pořád ještě může pokusit o obranu a
následný protiútok na Britské i Turecké frontě. Společně s tahy
posílám návrh na remízu za podmínky, že bude Rusko i Francie zničena.
podzim 1913, před ústupem: Itálie stále nestahuje své jednotky proti
Turecku. Rusko a Francie je zničeno - na stole je můj návrh na remízu.
Pochybnost mě nahlodává, zda bych přecejen neměl vlastní remízu
zamítnout a vyzkoušet koodrinaci Itálie a Anglie na zajištění patové
linie. Dlouho počítám různé varianty. I potom, co už jsem odeslal svůj
souhlas s remízou opět počítám, zda se to nedá vyhrát za Turecko.
Překvapivě zjišťuju, že šance se z 0%, na kterých je posledních 10 let
významěn zvedla. Díky nejasnému postavení a promíchání
Italsko-Britských lodí okolo Španělka by se možná dalo proniknout do
Atlantiku, což se ještě před pár lety zdálo nemožné. Díky pozicování
Itálie by nebyl problém přinutit Itálii k rušení dalších jednotek.
Anglie stále nemá žadnou armádu - jedno špatné Italské rušení a může
se stát, že nepřátelé nebudou mít dostatek armád na uzavření patové
linie v Německu. Co s tím?
podzim 1913, po ústupu: Někdo se stále nevyjádřil k remíze. Stále je
možnost změnit názor a zkusit vítěztví. Uvědomuju si, že situace se
rapidně změnila. Šance Itálie na vítězství se téměř vynulovala. Je to
buď remíza, tak jak stojíme. Nebo je tam málá šance na Turecké
vítězství. Ale nejpravděpodobnější scénář zůstavá dlouhlá a velká
válka, ve které Itálie lehce ztrácí, Turecko lehce roste, Anglie
stagnuje. Nakonec jsem se rozhodl, že další hraní za to už nestojí.
Budu rád, když Itálie přijme nabízenou remízu a hra bude moc skončit.
A že to Itálii tak trošku dlužím za tu střední hru.
Ještě jednou díky Itálii a doufám, že svých rozhodnutí nelituje, já
budu vzpomínat ještě dlouho.
Všem ostatním díky za hru, i přestože je to gunboat jsem se opět hodně
poučil, zejmén sám o sobě, tedy spíš o svém alteregu Shakovi. ;-) Více
případně na auditoriu...
Anglie (Crucian):
Úvodní fázi bych ostrovní optikou nazval "Bitvou o Belgii" - k mému štěstí:
Po obligátním prvním roce se hned zjara roku 1902 pokouší Němec dostat do Severního moře - to není dobrá zpráva, zvláště když současně Francie přenechává Německu Belgii (!) a vplouvá do našeho milovaného Kanálu (!)
Naštěstí francouzská flotila z Kanálu na podzim útočí na Belgii a k mé radosti i francouzské plavidlo z Atlantiku odplouvá kamsi ke středomořskému pobřeží Španělska.
Ohromným darem pro Anglii je politika Turecka, která nutí Rusa zanechat pokusů o expanzi do Skandinávie a díky tomu ji Anglie bez problému získává pro sebe a může budovat nové vojenské jednotky!
Po celý rok 1903 vábím Němce ke spolupráci - neútočím na něj a dávám mu svou podporu na úkor Francie, která se opět - chvála Bohu - soustředí na Belgii a dobývá ji. Francie buduje a Německo ruší. Stav bojových jednotek: F-6, G-5, E-5.
Co vzbuzuje rozpaky: francouzská flotila se ze Španěl opět vydává jakoby vstříc našemu Ostrovu.
Druhou fázi pojmenovávám: "Kleště na Německo"
V roce 1904 jsme my Britové vsadili na spojenectví s Francií a podnikáme velkolepý obchvat Německa ze severu. Do Francie vysíláme vstřícný signál - tolerujeme francouzskou flotilu v Kanálu a dokonce poněkud riskantně nebráníme Londýn (!) Podnikáme úspěšný útok na Dánsko; Francie taktéž válčí s Německem! V Anglii panuje dobrá nálada...opět budujeme novou jednotku! Poměr sil: F-6, E-6, G-4
Anglie slaví i v roce následujícím, Spolu s Francií bojujeme proti Německu a anglický voják vstupuje do Berlína - zbrojařské dílny jsou v plném chodu! Na Ostrově vládne nadšení. Velikým překvapením je však příchod Rusů před brány Mnichova - kde se tu vzali ??
Rok 1906 znamená rychlou zkázu Německa - Rus dobyl Mnichov, Francouz Holandsko, Brit Kiel. Buduje jak Francie , tak my - poměr je: E-8, F-7. Z Anglie a Francie se stávají silní hráči a to je důvod k vážnému zamyšlení:
Třetí fáze pojmenována: "Tanečky s Francií"
Anglie by ráda pokračovala ve spojenectví s Francií. Britská generalita plánuje útok proti Rusku a tak na jaře roku 1907 vysíláme do Francie řadu vstřícných signálů: Bráníme franc. Holandsko, podporujeme (nerealizovaný) franc. útok na Mnichov a především naznačujeme franc. flotilám, aby se od našeho Ostrova vzdálili, jsouce nepříjemně blízko; zejména francouzská flotila v Kanálu naše obyvatelstvo a politiky velmi rozčiluje. Jako logický operační prostor pro francouzské vojáky vidíme ve Středomoří...
... ALE OUHA!!!
Francie dělá pravý opak: podpořila (nerealizovaný) ruský útok proti nám a hlavně nejen že franc. flotila v Kanále zůstala, ale ještě se drze Francouz protlačil do Severního moře! Na Ostrově zavládlo zděšení a posléze velké rozpaky: Při podzimním útoku roku 1907 nám Francouz sebral Kiel (když zmasakroval naši pozemní armádu), na druhou stranu k našemu překvapení nezaútočil na Londýn ani jinou část Ostrova, Londýnu dal dokonce podporu ze Severního moře. My jsme (pro nás už dnes z poněkud nepochopitelných důvodů) opět Londýn nebránili a ještě jednou vysílali zoufalé signály k Francii: "Zaměřte se na Středomoří!"
Ale zase jsme měli trochu štěstí v neštěstí: Masakr pozemní jednotky v Kielu znamenal, že jsme mohli náhradou vybudovat jednotku novou, neboť se nám podařilo dobýt Petrohrad. A to se ukázalo jako důležité - budovali jsme novou flotilu v Edinburgu.
Čtvrtá fáze: "Velký úklid"
Rok 1908 - Británie vypracovává plán velkého úklidu: Cílem je vystrnadit Francii ze Severního moře o posléze i z Kanálu. Přitom nechceme v žádném případě dopustit, aby se byť v rámci ústupu dostala francouzská flotila do prostoru nad Norskem a tak vysíláme i flotilu do Norského moře. Útočíme na Severní moře a k naší úlevě ho dobýváme zpět! A ten Frantík - hleďme ho - zkusil zaútočit na Londýn, tentokrát ale bylo město už k obraně připraveno :)
O podzimu 1908 se Francouz brání v Kanálu, my provádíme opět velkolepý přesun flotil a na horizontu našeho vnímání se objevuje nová veličina, která nám snad pomůže zbavit se dotěrného Francouze?: ITÁLIE
Poměr sil: F-9, It-8, F-7 ... stále je Anglie mezi třemi nejsilnějšími...
V roce 1909 se již musí Francie bránit před italskými hordami, u nás na severu zaujímá pasivní, obranou pozici. My si aktivně připravujeme pozice k převzetí Kanálu a to se daří - Union Jack v Kanálu opět vlaje !!! Itálie bere Francii Španělsko.
Pátá fáze: "Soumrak Francie"
Jaro 1910: Itálie nám, zdá se, nabízí spojenectví, Francie také poprvé nastavuje k Ostrovu vlídnější tvář. My chceme posílit svůj vliv v regionu a vplouváme před břehy Portugalska.
Na podzim je Portugalsko anglické, Anglie vplouvá i do holandského přístavu. Francie sice vplouvá opět do Kanálu, ale tím tentokrát překvapeni nejsme. Počítáme s úspěchem - předpokládáme budování flotily v Londýně. Tak se také stane. Francie musí naopak dvě jednotky zrušit, ztrácí totiž Marseilles, kde vlaje italská vlajka. Poměr sil se přeskupuje takto: F-6, E-8, I-9.
K našemu překvapení ožilo RUSKO, které nám sebralo Petrohrad. V následujícím roce se Rus pokusí vzít Anglii i Norsko, ale na to nemá nárok a jde o marnou snahu.
V roce 1911 dobrovolně Francie opouští za naší podpory Kanál a Anglie se snaží dát Francii poslední signál, že by byla možná E-F spolupráce. Na Ostrově totiž zavládl neklid v tušení nové velké hrozby: Itálie.
Dáváme proto na jaře podporu francouzské Belgii v obraně a na podzim dáváme podporu eventuálnímu franc. útoku z Belgie do Holandska. Měli jsme v úmyslu Holandsko Francii přenechat výměnou za Kiel. Vstup do Kielu byl pro Anglii důležitý i proto, že bychom pak mohli zaútočit na Berlín, který je toho času v ruských rukou.
Francie však šance vstoupit do Holandska nevyužila a pro Francii se tak rok 1911 stává rokem tragickým; marná byla i snaha francouzské diplomacie vyprovokovat turecký útok na italské državy. Anglie obsazuje Kiel, i Holandsko zůstává anglické. Mnichov bere Francii Ital. Francii zůstávají pouhopouhá 3 centra! Nový poměr sil na světové scéně: It-11, E-9, Tur-7
Šestá fáze: "Rusko poslední anglický spojenec?"
V roce 1912 se anglická politika rozhodla již nedůvěřovat zoufalé Francii a naší snahou od té chvíle bylo co nejrychleji posílit vlastní pozice, Francii jsme se tedy rozhodli hodit jak se říká přes palubu. Byly jsme v napjatém očekávání, jak se vyvinou dosud velmi harmonické vztahy mezi Itálií a Tureckem.
Co se Ruska týče: Na jaře 1912 jsme vůči němu sice demonstrovali svou sílu, ale na podzim jsme podali Rusku návrh na smír: Podpořili jsme Petrohrad z Baltu a podpořili jsme ruský Berlín v obraně z Kielu. Ke smůle Ruska Berlín místo obrany zaútočil na anglický Kiel a zároveň na Berlín zaútočil Ital a dobyl ho. Nastal tak i soumrak Ruska, kterému zbyla pouhopouhá 2 centra.
K Francii: Ital uzmul v roce 1912 Francii Paříž, my jsme si vzali Belgii. Francii zbylo pouhé jedno centrum.
Sedmá, poslední fáze: "Rychle k remíze"
Na jaře roku 1913 Anglie zavelela k masivnímu ústupu: Dobrovolně jsme vyklidili pozice z Kielu, z Holandska, z Belgie, z Portugalska.
Vedlo nás k tomu dosavadní takřka bezpříkladné a bezproblémové spojenectví Itala s Turkem. Spočítali jsme si při lahvince skotské v jednom londýnském klubu, že pokud necháme Itala rychle dobýt výše jmenovaná teritoria, pak Ital sice vyhraje, ovšem obyvatelé Ostrovů budou mezi přeživšími. A vláda nad Skandinávií není koneckonců k zahození :)) Šance proti Itálii nezdály se být velké...
K našemu údivu (avšak řekli jsme si "KONEČNĚ") na jaře 1913 Turek na italské državy zaútočil... Nechali jsme o podzimu 1913 coby vstřícný krok pro budoucí vyjednávání Itálii Kiel, avšak vrátili jsme se do Holandska a Belgie. Posílili jsme znovu své pozice u Portugalských břehů. S rozechvěním jsme čekali, co následovat bude.
Ovšem bez jediného zaváhání jsme svolili k remíze. Byly tak koneckonců vyslyšeny mnohé modlitby z anglických měst i anglického venkova za celosvětový mír (respektive, aby Anglie nebyla poražena :))
Crucian, generálmajor ve výslužbě
P.S.
Francouzů je mi upřímně líto, Rusům to patří.
Itálie (Daevin):
Zahájil jsem protiturecky, ovšem v roce 1903 jsem si řekl, že Rakousko je zbytečně silné a zkusil jsem se otočit proti němu. Změna to byla nakonec mnohem úspěšnjší než jsem očekával v roce 1907 bylo celé Rakouskou mé a navíc jsem ovládal i Srbsko. V této situaci jsem plánoval pokračovat ve východním tažení, protože jsem tam byl nejsilnějším hráčem. Nicméně Francouzskou flotilu postavenou v Marseilles jsem vyhodnotil jako namířenou proti mně a rozhodl jsem se na ni odpovědět tažením na západ.
Francouzská vojska pod útokem ze všech stran bojovala statečně nicméně marně. Na východě se mi podařilo uzavřít spojenectví s Tureckem, což mi umožnilo uvolnit si armády k podpoře západního tažení. Těšilo mě že Turecko postupuje proti Rusku přeci jen pomaleji něž já proti Francii. V roce 1911 jsem nejsilnějším hráčem na mapě, hraje mi do karet, že Anglie nemá žádné armády a Turecko skoro žádné flotily. Začínám počítat, která centra budu potřebovat k vítězství, ale problémem se ukáže moje nechuť obrátit se proti Turecku, se kterým jsem měl zatím skvělé vztahy. Rozhodl jsem se, že se nejprve pokusím dostat se na západě, tak daleko jak jen to půjde, než se vrhnu na východ. Jaro 1913 přinese zajímavou situaci, kdy Angličanovi dochází trpělivost s Tureckým přehlížením mé rozpínavosti a naznačení, že mě v takovém případě klidně nechá vyhrát. Zárověň se ale Turecko rozhodne, že už s tím hodlá něco dělat a provede bleskovou invazi na Balkán. Před podzimem jsem přesvěčen, že sitauace musí nutně skončit remízou a jediné čeho chci ještě dosáhnout je, aby to byla remíza ve třech. Naštěstí Francie i Rusko v tomto tahu ztrácejí svá poslední SC a nabízenou remízu mohu s klidem přijmout.
Rakousko (RoBo):
Hodnocení to není zrovna veselé, neboť jsem byl vyřazen poměrně záhy, ale i porážka k naší hře patří.
1. Strategie - Hrát za Rakousko je vžy o něco složitější. Tentokrát jsem se rozhodl zkusit aktivní pojetí. Do partie jsem šel s tím, že se pokusím zabránit zničení Rakouska hned na začátku i niciativní hrou. Snažil jsem se získat silné postavení na Balkáně, oslabit vliv Ruska v oblasti a pak ve spolupráci s Ruskem nebo Itálií (případně oběma) dobýt Turecko.
2. Úvod - Začátek vcelku vyšel. Rus zahájil protiturecky a Ital mi naznačil spolupráci. Bez odporu jsem získal Varšavu a posílil pozici.Další postup proti Rusku jsem neplánoval - nyní jsem chtěl udeřit na Turecko.
3. Italská zrada - Ze začátku se útok na Turecko dařil a přidala se i Itálie. Očekával jsem konvoj z Apulie do Malé Asie a následné obsazení Smyrny, ale Ital v roce 1903 vyměnil spojence a s mojí zení to pak šlo logicky z kopce. Italsko-turecké koalice byla pevná a začala svírat Rakousko do kleští. Pokusil jsem se ještě zaútočit na slabšího ze spojenců - Turka, pokusil se ho vytlačit z Balkánu a pak mít lepší pozici pro konflikt z Itálií. (Zde bych poprosil Italskou reakci - zda by Itálie v útoku na Rakousko pokračovala, pokud by Turecko bylo zatlačeno a výrazně oslabeno). Turek se ale nedal zaskočit a osud Rakouska byl spečetěn. Italovi zradu samozřejmě nevyčítám. To k diplomacii patří. A z hlediska dalšího průběhu hry udělal Ital vcelku správnou věc.
I když byla moje země vyřazena, tak jsem partii dále sledoval a objektivně musím přiznat, že to rozhodně nebyla nuda.
4. Střední část hry - na západní frotě výrazně posílila Anglie, neboť z poraženého Německa měla největší kořist a získala poměrně dobrou strategickou výhodu. Brzy se ale zozhořel osdtrý konflikt mezi Francií a Anglií ve kterém figurovalo i Rusko. Francie postupovala, ale jen do té chvíle, kdy musela na jihu reagovat na postup Itálie. Ital po obsazení Rakouských pozic využil spojenectví s Tureckem a poměrně úspěšně postupoval na sever a na západ. Francie se dostala do kleští.
5. Cesta k remíze - Itálie si nadále udržovala strategickou i taktickou iniciativu, zatímco síla Francie se naopak snižovala. Francie měla v této fázi velmi nevýhodné taktické i strategické postavení. V podobné situaci se ocitlo i Rusko, které nemělo žádného spojence a bylo postupně Tureckem rozdrceno.
Itálie, která se v letech 1911 a 1912 vypracovala na pozici evropské velmoci č.1 napnula síly a snažila se získat vítězství obsazením dalších center v Západní Evropě. Přitom ale odkryla týl, čehož využilo Turecko a svého dosavadního spojence zradilo. Konečné vítězství pro zbylé tři velmoci bylo poměrně vzdálené a tak boje utichly a partie skončila remízou. Situace po vyhodnocení:
 |
